Oneshots

Boy with comics (Markson)

Zase sám! A takhle to v poslední době chodilo pořád. Takto to totiž dopadá, když si všichni vaši kamarádi najdou přítelkyni a všechen čas radši tráví s nimi, než se svým kamarádem.

Jako vždy jsem šel na místo, které mě vždy přivedlo na jiné myšlenky. Tím místem byl obchod s komiksy. Vždy jsem tam zašel, když jsem šel ze školy a ve veškerém svém volném čase. A to mi zůstalo do dneška. Vždy tam zajdu, kdykoliv jdu z práce.

"Ahoj Jacksone. Můžu dovnitř," pozdravil jsem usmívajícího se prodavače.

"Ahoj Marku. Sice jsem chtěl zavřít, ale klidně pojď."

"Promiň. Jestli máš něco v plánu, tak klidně můžu odejít," otočil jsem se k odchodu.

"Stůj! Žádný plány nemám . Chtěl jsem zavřít, protože tu celý den stejnak nikdo nebyl," zastavil mě.

Usmál jsem se a začal jsem se přehrabovat v regálu s komiksy.

"Co tady vlastně děláš takhle pozdě?"

Docela mě zarazil. Nikdy jsme se spolu nebavili. Vždy jsem přišel, pozdravil jsem ho, nějakou dobu jsem strávil přehrabováním se v komiksech, nějaký z nich jsem si vzal, zaplatil jsem a odešel. Vlastně jediný "rozhovor" jsme vedly jen jednou, a to tehdy, když mi nabídl tykání, protože jsem tam byl každý den. A jediné, co jsem o něm věděl, bylo to že má spoustu snapbacků. A to jsem věděl, jen z toho důvodu, že měl každý den na sobě jiný.

"Přátelé se na mě vykašlali, kvůli přítelkyním," usmál jsem se.

"A ty žádnou nemáš?"

Šokovaně jsem se na něj podíval.

"Promiň. Já jen, že s tím jak vypadáš, by jsi měl mít okolo sebe spoustu holek."

Asi si uvědomil, že to řekl nahlas a tváře mu začaly růžovět. Musel jsem se usmát. Vypadal opravdu roztomile.

Co?! Roztomile? Marku vzpamatuj se! Zas přemýšlíš nad blbostma.

"Vlastně ani ne. Holky radši trávý čas s někým, kdo ve volném čase chodí do posilovny a ne do obchodu s komiksy," zasmál jsem se, "a co ty?"

Trošku zmateně se na mě podíval, ale hned se vzpamatoval.

"Haha. Kolik holek jsi viděl v obchodě s komiksy?" zasmál se.

Nikdy jsem si nevšiml, jak hezky se směje. Počkat! Hezky!? Teď Už mám vážné podezření, že jsem si něco šlehnul.

"Mohu se tě na něco zeptat?" zeptal se po chvíli ticha.

Nejistě jsem kývl.

"Nechtěl by jsi někdy někam zajít?" pomalu mu začaly rudnout tváře, "Teda jako, myslel jsem jako kamarádi," dodal rychle a tváře už měl červenější než rajče.

Trochu mě ta otázka zaskočila a podíval jsem se na něj trošku vystrašeně.

"Ne. Promiň. Zapomeň na to," vyhrkl a otočil se ke mně zády.

"Jasně proč ne," odpověděl jsem, potom, co jsem se vzpamatoval.

"Jak jsem řekl. Zapomeň na to."

Zdálo se mi, že zněl trošku zklamaně.

"Fajn. Zítra v pět, sejdeme se tady před obchodem," mrkl jsem na něj a odešel jsem.

Jackson zrudl snad ještě víc. Musel jsem se znovu usmát. Vlastě jsem se usmíval celou cestu domu a přemýšlel jsem, co se asi bude zítra dít.