„Jednu whiskey, barmane!" řekla jsem nadšeným hlasem, když jsem vrazila do baru. Byla jsem oblečena, jako motorkář, kožená bunda, kožené kalhoty, vysoké boty až ke kolenům a samozřejmě, aby všechno to černé oblečení vyniklo ještě tmavěji, bílé tílko. V ruce jsem svýrala pytel, kde jsem měla vykonanou práci pro mého šéfa, u kterého se chci, co nejdříve vyplatit. „Zde máte tu whiskey, slečno Hamiltonová." Kývla jsem na barmanovu větu, uchopila sklenku, trochu zvedla koutek na rtech a vydala se na své oblíbené místo do rohu místnosti.
Hodila jsem pytel na sedačku červené barvy a zasedla jsem. Chtěla jsem vytáhnout telefon ze své kapsy, ale vyrušil mě nepříjemný a hrubý hlas, který vyslovoval mé jméno, pořád dokola. „Alexandro, Alexandro.." vyšlo z úst obtloustlého, postaršího a příšerně nepříjemného chlápka, který byl mým šéfem již od mých sedmnácti. „Uvidíme, jak jsi to zvládla, ale možná je to poslední kšeft, na který tě budu potřebovat." Oznámil mi a mě zajiskřily oči. „To .. jako že bych pro tebe.. tedy pro vás už nemusela pracovat? Jako vůbec?" zeptala jsem se s potlačeným nadšením. „Ano, v podstatě ano. Tak, už je to nějaký pátek, kolik... osm let? A už taky nechci platit dalšího lovce.. jste moc nároční a pořád vám musím ubírat platy, nijak mě to netěší, ba naopak dělám to s největší radostí, vy jste mi u prdele, hlavní je, že tu mou chráníte." Snažila jsem se mu nedat jednu do nosu, jelikož z těch peněz, co mi dával už dva roky, se nedalo ani vyjít, sotva jsem vyžila a proto jsem se snažila získávat další a další zakázky, ale alespoň jsem se vyplatila.
Před několika lety mě zachránil, když po naší rodině šel vlkodlak, co nás všechny chtěl zabít. Rodiče byli již mrtví a zbývala jsem já, modlila jsem se za kohokoliv. Bohužel přišel on, ale v té situaci jsem byla ráda za kohokoliv. Naučil mě lovit a právě za to, že mě zachránil, jsem měla začít pracovat pro něj. Dneska mám konečně možnost být po tak dlouhé době volná. „Dobře.. takže.. kolik mi dáte za poslední práci?" zeptala jsem se potichu, zhluboka se nadechl „Ukaž co máš, podle toho usoudím." Nadutě a hrubě mi odpověděl a koukal se směrem, kde byl onen pytel. Vyhodila jsem pytel na stůl a viděla, jak trochu protéká, sedačka byla trochu špinavá, ale neviděl to, tak jsem to neřešila. Jeden z jeho chlapů, které měl s sebou mu podal gumové rukavice, nasadil si je a pomalu otevřel pytel. Rychle si přikryl nos, z pytle se vyvalil nehorázný puch mrtvého masa a také pár much.
„Výborně, ten upír to má konečně za sebou." Podíval se na mě a úsměv,který mu na chvíli uvízl na rtech, když se díval dovnitř, opadl. Díval se na mě pár sekund a poté pokračoval „Tady máš dva tisíce dolarů a vypadni mi konečně z očí, už nejsi můj problém." Dívala jsem se dost zaraženě, ale radši jsem nic neříkala, hned co odešel, jsem rychle vstala, zaplatila sklenku whiskey a vypadla z baru, do kterého jsem už nikdy vkročit nechtěla. Vyběhla jsem ke svému autu, černý Ford Mustang z roku 1967, bylo to auto mého táty, který ho dostal od dědy, kdy ho poté opečovával, jako své dítě. Takže je naprosto v dokonalém stavu.
Než jsem došla k autu a zatáhla za kliku, něco mi došlo. „Co Emily.." řekla jsem sama sobě potichu. Vběhla jsem zpět do baru, všichni upřeli zrak na mě a já jen mířila do kanceláře. Vrazila jsem tam „Co Emily?" vyjekla jsem na obtlouslého chlápka. „Co s ní, ještě mi to nezaplatila." Dostala jsem nadutou odpověď. „Půjde se mnou." Sebevědomě jsem oznámila. „Si ze mě holčičko děláš prdel, ne? Slyšela jsi mě?!" vykřikl na mě a bouchnul do stolu, stoupl si a stál opřen rukami o stůl. Jeho pohled svědčil jen smrt a utrpení. Sáhla jsem si stehenní kapse, kde jsem měla pistoli, vytáhla jsem ji a mířila s ní přímo mezi jeho oči. „Ne, to vy jste neslyšel mě." Po této větě, jsem odjistila pojistku a čekala na jeho kroky. „Nechci problémy, takže .... Fajn, ale neslyšíš o nás naposledy, stejně jako Emily." Dívala jsem se mu celou dobu do očí, pomalu jsem zase zajistila zbraň a odcházela z jeho kanceláře. Tentokrát jsem opravdu nasedla do auta a nastartovala.
VOUS LISEZ
Hunt - Fanfiction on Supernatural (CZ)
FanfictionSvět není takový, jako ho všichni vidíme a myslíme si, že je. Žijeme ve světě, kde se nás na každém kroku snaží někdo zabít a to jakýmkoliv způsobem. Někteří z nás chtějí vysát krev, jiní zase stáhnout z kůže. Však najdou se zde i tací, kteří se nás...
