~~Darkness ~~

7.část

***Leila

Bylo po večeři. Všechno bylo připravené na to aby jsme se s Leou mohly vyplížit do té místnosti, kde jsme ani jedna nebyly. Lea už je přestěhovaná a spí v pokoji pro hosty.

Leilo? Jsi připravená?

Co? Už? To je tak pozdě?

Jo, už je čas jít.

Nečekala jsem, že bych dokázala strávit tolik času přemýšlením. Ale nezbývalo nám nic jiného než se o to aspoň pokusit, zjistit co se děje. Nebo spíš co se stalo, protože Adam s Julií nám nechtějí nic říct. Potkaly jsme se v knihovně. 

,,Ahoj."

Pššššššt!! Mluv jen přes myšlenky, ať nás neslyší!

Promiň. Já to tak...

Já vím. Usmála se na mě.

Lea zavřela oči a bylo vidět, že se na něco hodně moc soustředí. Na klíč!! Najednou mi to došlo "Otevřete srdce svá a najdete ho" Ten dopis! Pokusila jsem se o to samé jako Lea. Zavřela jsem oči. Chytla jsem Leou za ruku  ve znamení, že na nic není sama. Když najednou se něco stalo. Okamžitě jsem jí pustila ruku a otevřela oči. Podívala jsem se na ní.

Co to mělo být?

Já nevím, ale ten klíč nemohu už znova najít!

Myslíš, že to máme hledat spolu?

Já nevím, ale něco se dělo!

Tak proč to nezkusit? No dobře.

Jo a Leilo soustřeď se v mysli na klíč od těch velkých dveří nahoře.

No dobrá, pokusím se.

Celé jsme to zopakovaly. Viděla jsem naší knihovnu, ale nebyla to knihovna, byl to nějaký pokoj. Ale když jsem se chtěla porozhlídnout co to vlastně vidíme. Ale v tom se obraz změnil zpět na naší knihovnu. Lea mi pustila ruku a rozeběhla se k rohu.

Máš ho?

Jo, mám!! Takže jdeme?Bojíš se?

Trochu.

Neboj nejsi sama.

Usmála se na mě a šly jsme najít dveře. Našly jsme je docela rychle, nebylo to tak těžké jak jsem čekala. Došly jsme až k těm dveřím. Vypadly úplně jinak než v mém snu. Byly naprosto zdevastované. Nebylo tam jen pár škrábanců, ale byly celé poškrábané!! Začla jsem se bát... Ale Lea už začla odemykat.

***Lea

Bylo vidět, že se Leila hodně bála, jak stála před těmi dveřmi celá v obličeji zbledla. Bylo vidět, že se bojí jít dál, ani jsem se tomu nedivila, vypadaly tak strašidelně. Nechtěla jsem to dál protahovat a tak jsem šla na věc. Odemknu je a to hned. Bála jsem se taky, ale nechtěla jsem to dát najevo. To co jsem uviděla, mě moc nezaskočilo. Vypadalo to tady stejně jako v mém snu. Nic se nezměnilo. Ty věci, stěny, hračky atd. Až na ten prach, bylo to tu mnohem zaprášenější, než jaké jsem si to pamatovala...

Asi zub času udělal své. Automaticky jsem začla hledat zrcadlo, kde jsem viděla tu paní. Už jsem se lekla, že tu není, ale bylo tu. Hezky na svém místě, tam kde jsem ho viděla ve snu. Přišla jsem blíž k zrcadlu a doufala, že se tam znovu něco objeví, ale nic. Žádný obraz, pouze a jen staré zrcadlo.

***Leila

Šla k tomu zrcadlu, jako kdyby jí nějak přitahovalo, koukala na něj, jako kdyby bylo kouzelné. I když je možné, že je kouzelné, přece jenom žiju ve světě, kde se momentálně zdánlivě nemožné stává možné. Podívala jsem se na to zrcadlo, ale viděla jsem pouze jen staré, zaprášené a obyčejné zrcadlo. Šla jsem blíž až skoro k Lee, když mě napadlo : Kde se tu bere tolik světla?