Broken inside

Vypravěč

Kathariino probouzení doprovázela nepříjemná bolest hlavy kterou chtěla zastavit paralenem. Opřela se o zadní ruce a přesunula na ně celou svou váhu. I přes mírné zaškobrtnutí vstala.

Při chůzí uličkou, která vedla skrz obývací pokoj do kuchyně se kolem sebe neustále rozhlížela. Vše bylo na svém místě, i přes to měla divný pocit. Byla to nejspíš úzkost co jí způsobovala neskutečné bolesti břicha.

Ihned když vešla do kuchyně, opřela se o linku. V okamžiku její oči zalila tma, poslepu se tedy snažila nahmatat šuplík s nejrůznějšími prášky. Když se jí po pár vteřinách zrak vrátil, už držela poutko šuplíku. Přitlačila šuplík k tělu a s přihmouřenýma očima v něm nahmatávala prášky které hledala. Když vyndala krabičku s paralenem, zasekla se uprostřed pohybu. Všimla si prázdného místo mezi ostatními prášky. Chybělo tam velké plato antidepresiv. Jediný, kdo tyto užíval byla její sestra Megan.

Rychlím pohybem zavřela šuplík a zamířila do sestřiina pokoje. Nedokázala si živě představit co se za těmi dveřmi odehrává.

Když už stála před jejími dveřmi, snažila se je pomalu otevřít a potlačit za ně. Po pár marných pokusech se rozhodla. Ikdyž nerada narušovala sestřino soukromí, musela ty dveře otevřít i násilím. Začínala se o ní čím dál tím víc bát. Při každém přiražením cítila, že dveře nebyly zamknuté, ale něco jim bránilo v otevření.

S klikou ve svém sevřetí, odstoupila odedveří a silnou ránou do nich narazila ramenem. To co jí bránilo ve vztupu záhy zmizelo.

To, co spatřila za pár vteřin, jí nechalo strnule stát. Ruka která koukala spoza dveří, jí ve vteřině vše objasnila. Neměla ale čas stát ve dveřích a spojit si všechny fakta. Se strachem se opatrně snažila přivřít dveře dostatečně, aby za ně viděla.

Naskytl se jí pohled, který neviděla ani v těch nejhorších snech. Megan ležela nepřirozeně zkroucená na podlaze s prázným platem antideprepresiv a rozlitou skleničkou vody. Tím se ale nezabívala, s panikou ve tváři a zrychleným dechem rychle přistoupila k sestře a hledala známky života.

Nedal se jí nahmatat puls, tep ani nic jiného. Zoufale se jí snažila poskytnout první pomoc i masáž srdce, marně. Při pohledu na sestřino bezvládné tělo se jí nahrnuly slzy do očí.

Když poznala že už sestru nezachrání, jedním hmatem její hruď jemně nadzdvihla ze země a silně jí k sobě přitiskla.

,,Proč?!“ Hlasitý řev doprovázelo bezduché klení.

Z pohledu Justina

Opřený o kraj svého pracovního stolu jsem pomalu srkal ze svého poledního hrnku kafe.

,,Malette!“ záhy se mezi mými dveřmi objevil o trám opřený Deril. Můj spolukriminalista, byl mi přidělený před pár lety a pracujeme spolu dodnes.

,,Co se děje?“ oklepal jsem se od překvapení a věnoval mu pozornost.

,,Hawkins tě volá do kanceláře, tak se neflákej“ Odlepil se od dveří a opustil prostor mojí kanceláře. Po cestě k našemu šéfovi jsem tušil o jednom případě který musel být můj a Derilův. V týdenních plátcích bylo mnoho článků o záhadné smrti Megan Parkerové. Ten případ mě zaujal, jenže nebyly podměty pro kriminalisty aby se zjistilo zda šlo o sebevraždu nebo promyšlenou vraždu.

,,Malette! Zrovna vás jsem hledal!“ Rozesmátý chraplavý hlas se rozlehl po celé místnosti jeho kanceláře. ,,Mám pro vás případ“ hodil na stůl předemnou desky s přiděleným případem. Myslím, že se mi oči úžasem rozzářily. ,,Provedu“ Usmál jsem se a opustil jeho kancelář.

Na konci dlouhé chodby jsem uviděl Derila a oznámil mu vzkaz od Hawkinse,,Derile, máme případ“ prošel jsem kolem něj a pokračoval v cestě.

,,Skvěle..um..A kam jdeš?“ Se zmatením v hlase se mě zeptal Deril. Místo odpovědi jsem se při chůzi otočil a hodil mu klíče ,,Nažhav auto, ještě si zajdu do kantýny. Bude to dloouhý den“ hlas se mi rozlýhal do všech stran chodby a mě neopouštěla dobrá nálada.