"Where we're from, we're no one,
Our hometown's in the dark"
Kde dívka, která byla na útěku najde domov, přátele a možná i něco víc v Bradavicích.
{marauders era; s. black love story}
AN: 1) Aesthetic Tatyany 2) Rusky (a holandsky) bohužel neumím, a proto musím používat překladač a všichni víme, jak nepřesný může být. Takže se předem omlouvám za nepřesné překlady/chyby. Jo a co věty znamenají v češtině bude nakonci (:
🕊🕊🕊
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Tebe nuzhno vyyti!" ozve se za dveřmi a já už se sbaleným kufrem vyskakuju z okna v prvím patře a bez ohlednutí utíkám z hostince pryč. Běžím asi dvacet minut než se konečně zastavím.
Kvůli vyčerpání veškerých sil, kterých jsem nabyla za jednu noc v hostinci pouštím kufr na zem a sedám si na mech naproti řece. Poprvé se pořádně rozhlédnu a zjistím, že jsem v lese, který jsem minulou noc pozorovala z okna hostince.
Sasha, který hostinec vlastní, za menší příplatek souhlasil k tomu, že pokud do hostince vtrhnou bystrozoři a budou požadovat 'Tatyanu Burdukovsky', mě bude varovat abych mohla utéct. Naštěstí slib splnil a neměl žádné otázky.
Pro jistotu jsem si ani nevybalovala pro případ, že by se tu bystrozoři objevili rychle což se i stalo a teď si zato děkuju.
Bylo mi jasné, že bystrozoři mi už zase budou na stopě, a tak jsem se rychle zvedla a popadla kufr. Zhluboka jsem se nadechla a přemístila.
🕊🕊🕊
Věděla jsem přesně, kam se chci přemístit, ale jestli se to povede jsem už nevěděla. A ano je mi jasné, že přemisťování je do sedmnácti let nelegální a mně je šestnáct, ale když jste na útěku je tahle schopnost klíčová. Zatím jsem se ještě ani jednou nezranila, a to proto že jsem se nepřemisťovala o několik států.
Hostinec ve kterém jsem byla ještě před půl hodinou byl na hranicích Ruska. Schválně jsem se tam přemístila z mého domova v Moskvě abych to měla co nejblíže k cílu. Přemisťuji se až do Nizozemí, takže přes Bělorusko, Polsko a Německo. Byla jsem si skoro jistá, že se mi nějaká končetina odštěpí, a proto jsem byla překvapená, když jsou stála nohama pěvně na zemi. 'To nic ale neznamená Tatyano ještě můžeš mít odštěp rukou' řekla jsem si v hlavě a rychle zkontrolovala jestli mám ruce. Mám. Vítězně jsem se zasmála a pár lidí okolo se na mě podivně podívalo, ale dál pokračovali ve své cestě.
Ještě mi zbývalo ujistit se, že jsem v Amsterdamu.
„Neem me niet kwalijk, dit is Amsterdam?" zeptala jsem se nejistě holandsky starší paní, která kolem mě zrovna procházela a doufala, že jsem větu zformulovala a vyslovila dobře a také, že mi přes můj ruský přízvuk rozuměla.
