I Need You ¤CZ YAOI ¤

5.

Upozorňuji na druhou část úchylné scénky!! =)

Pomalu a opatrně jsem do něj pronikl. Trošku kvíkl a vypadalo to, že bude brečet. "V pořádku?" Zeptal jsem se ho starostlivě. "J-jo..." Řekl tiše, roztřeseným hlasem. Čekal jsem až si zvykne. "Můžeš..." Řekl po chvíli.

Začal jsem pomalu přirážet a políbil jsem ho, obmotal mi ruce kolem krku a oba jsme vzdychali do polibku.... Po nějaké době jsem se do něj udělal a on se nám udělal na břicho...

Vysprchovali jsme se a šli spát....

---

Ráno jsem se probudil, protože mě Kaoru políbil, hned na to zčervenal. "P-Promiň!" Vykvíkl omluvně. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a usmál se. "Hrozně tě miluji." Řekl jsem a políbil ho na čelo.

Chvíli jsme jen tak leželi, ale pak jsem vstal a šel do kuchyně. Kaoru šel hned za mnou. Otevřel jsem ledničku i mrazák. "Sakra..." Zanaříkal jsem. "Co se děje?" Divil se Kaoru, který stál kousek za mnou.

"Nemáme rohlíky... Musím jít nakoupit..." Protáhl jsem se. "Půjdu s tebou." Ozval se za mnou Kaoru. Otočil jsem se na něj a prohrabal jsem mu vlasy. "Zůstaň doma." Usmál jsem se a šel se převléct.

---

Vzal jsem deset rohlíků a šel zaplatit.

"Děkujeme, přijďte zas!" Usmála se na mě prodavačka. Také jsem se usmál a vydal jsem se domů. Vzal jsem to zkratkou, neboli několika uličkami. V jedné jsem, ale uslyšel výkřik. Neztrácel jsem čas a rozběhl jsem se tam.

Byla to slepá ulička, ale nikdo tam nebyl.... Je to past? Chtěl jsem se otočit, ale nezvládl jsem to..... Jen jsem ucítil obrovskou bolest hlavy.... Tma....

---

Pohled Kaorua:

Už bylo kolem jedné hodiny, jsou to čtyři hodiny, od té doby co odešel, zkoušel jsem mu volat, ale nebral to. Po chvíli mi zavolal.

"Tomoe! Tomoe! Jsi v pořádku?!" Zařval jsem okamžitě, dokonce jsem si i stoupl. Do teď jsem seděl v kuchyni na židli. "Dobrý den.." Ozval se neznámí, smutný hlas.. "Huh?" Udivil jsem se.

"Je mi to hrozně líto.... Chytili jsme vraha, ale jeho jsme už zachránit nedokázali... Podle všeho ten vrah zabil i vaši matku, pana Tomoeho se už nepodařilo zachránit... Zemřel..."

Ne... Ne... Ne! To se mi musí jen zdát! Tomoe! Ne!

Propukl jsem v hysterický pláč a odhodil jsem mobil.

O dva týdny později po pohřbu

Došel jsem k Tomoeho hrobu a dal tam kytku. "Tomoe... Navždy tě budu milovat!" Znovu jsem se hysterický rozbrečel.... Už jsou to dva týdny, ale já den i noc probrečím... Skoro nechodím ven... Jsem stále zavřený doma, chodím jen k jeho hrobu.... Misaki to nezvládla a spáchala sebevraždu...

Jsem tu sám... Už nemám nikoho... Tomoe... Tomoe... Miluji tě! A to se nezmění ani za sto let! Navždy tě budu milovat! Slibuji.... Nespáchám sebevraždu, ale to jen kvůli tobě...

Tomu vrahovi dali doživotí.. To on mi sebral to nejcennější co jsem v životě měl...

Podíval jsem se na nebe a natáhl k němu ruku. Po tváři mi stekla slza. "Jdeme domů..." Usmál jsem se. "Tomoe..." Dodal jsem a v tu chvíli jsem propukl v další hysterický pláč...

K jeho hrobu chodím každý den... Není den kdy jsem nepřišel.... Miluji ho... Navždy...

Pomalu jsem se vydal domů.

Doma než jsem vešel tak jsem se podíval před sebe do chodby. Pořád jsem v domě Haruko-san.... Přináší mi to vzpomínky na Tomoeho, takže neustále brečím...

Vešel jsem jednou nohou dovnitř. "Jsem doma... Tomoe..." Usmál jsem se, ale hned na to jsem zase propukl v pláč.... Sesunul jsem se k zemi a brečel.... Jen brečel...

Tomoe...

Potřebuji tě...

Tomoe....

Navždy...

Tě..

Budu..

Milovat! ♥

THE END!

Ano vím... Je to vážně smutná povídka, tedy alespoň podle mě. No snad se vám to líbilo.. ♥ Zase někdy jindy! ♥