Parodie na lásku

Závod s časem a tramvají

Přišla jsem na tramvajovou zastávku. Už z dálky bylo vidět dav čekajících lidí namačkaných na sebe na nástupišti. Mrzli tam nejspíše už hodně dlouho. Takové dvě, tři hoďky, možná. Asi zase nějaká výluka. Normálně bych to neřešila, pět minut sem, pět minut tam, učitelé mi stejně absenci z "přátelské výpomoci" nezapisovali. Ale ten den jsme začínali tělákem a já si to nemohla nechat ujít, zvláště, když jsem minulý týden tam nechala jednou Rút samotnou a ona pak raději ani ten druhý tělocvik necvičila, protože jí bylo před ním trapně. A to jí vlastně ani nic pořádného neřekl. Ta holka hold nic nevydrží.

Čekala jsem patnáct minut, nic nejelo, a tak jsem se rozhodla jít aspoň kousek pěšky na zastávku, odkud mi jezdilo více spojů. Ale on to nebyl zase až tak krátký úsek, nějakých pět zastávek. Měla jsem celkem dobré zpoždění, takže už stejně nebylo co ztratit. Zavolala jsem Marice, aby na mě když tak počkala před tělocvičnou, nechtěla jsem tam vtrhnout poslední v průběhu hodiny jako nějaký pukavec.

Zbývalo jen patnáct minut do zvonění a já běžela trasu, která tramvají trvá něco přes dvacet minut a to jen, když se nestojí na semaforech. Byl to tudíž pěkný sprint, když jsem to chtěla stihnout. Pak mě málem začal předjíždět vagón, jako na potvoru to byl ten, do kterého bych mohla nasednout, kdybych si počkala o trochu déle na výchozí zastávce. Naštěstí mi štěstěna přála, vyšlo mi v horoskopu, že budu mít šťastný dne, no a já stihla do tramvaje nasednout a relativně včas přijet. Pak jsem v lodičkách kličkovala mezi auty na červenou po namrzlé silnici a u toho ještě snažila využít zbytek dechu na to, abych zavolala Marice, že už letím.

"Vole, kde seš?!" holky mě bombardovaly zprávami, od Rendy jsem měla několik nepřijatých hovorů a já se marně snažila vytočit správné číslo jedné z nich. Už pět minut po zvonění.

Po naklouzaných dlažebních kostkách jsem se hnala na podpatcích do prudkého kopce, opravdu silný záběr na lýtkové svaly, posilovna v praxi. Bez dechu jsem vběhla do šatny, tam na mě naštěstí čekaly holky.

A tak jsem se na ten den těšila, podle deníku Metro to měl být nejlepší den pro mě v daném měsíci a já chtěla využít toho, že mi hvězdy přejí. No a já místo toho byla naprosto v prdeli ihned po ránu.