Dostanu tě.

Naprosto obyčejný den

Ráno jako každý normální den jsem vstala a šla se nasnídat.
Vzala jsem chleba a udělala si sendvič.
Poté jsem si sedla na židli a zapla facebook.
Měla jsem upozornění a novou žádost o zprávu.
Koukla jsem se a psal mi nějaký ,,Sebastian Dark" projela jsem jeho facebook.
,,Jasně, žádný fotky, takže buď fake, nebo někdo z mých povedených spolužáků si ze mně jen utahuje."
Žádost jsem přijmula a očekávala co se bude dít dál.

*cink*

Přišla mi zpráva.
Od něj.

Sebastian : Co takhle si někam zajít na čaj nebo na kafe?
Lucy : Taky tě ráda poznávám.
Sebastian : Ou, promiň, zapomněl jsem..ahoj
Lucy : Nazdar
Sebastian : Nějaká ostrá, asi si tě budu muset zkrotit.
Sebastian : :)
Lucy : Prosím?
Sebastian : To tě doma ani neučili číst? 😱
Sebastian : Lucyy
Lucy : Učili, ale taky mně učili neodepisovat cizím lidem, nebo alespoň pozdravit.
Sebastian : Však jsem pozdravil.
Lucy : Ale až potom co jsem na to upozornila.
Sebastian : Budem se hádat?
Lucy : Jasně. Proč ne.
Sebastian : Kdy a kde?
Lucy : Prosím?
Sebastian : Chceš se hádat, tak se ptám kdy a kde.
Lucy : Však ani nevíš odkud jsem.
Sebastian : Hele:D jak to můžeš vědět? Když neznáš ty mně, neznamená, že já neznám tebe.
Lucy : Musím jít do školy.
Sebastian : Nejdeš.
Sebastian : Tak jdi, ale slib mi, že hned až budeš moct, napíšeš.
Lucy : Nevím.
Sebastian : Slib to.
Lucy : No jo, čau.

Kdo to sakra byl?

Vzala jsem si tašku a utíkala na autobus.
Autobus mi jel v půl devátý když jsem měla školu od devíti.
Sedla jsem si do autobusu a jela směrem do školy.

Jelikož byl autobus plný sedla jsem si k nějakýmu neznámýmu klukovi.

Měl černou koženou bundu, černou kapuci a sluchátka v uších a hezky voněl.

Neřešila jsem ho a zapla si messenger.

Jelikož jsem jela do školy 20 minut.

Stíhala jsem akorát napsat tomu klukovi.

Lucy : Píšu.
Sebastian : Díky. Teď jsi mně vyrušila.
Lucy : Promiň, nemusím psát.
Sebastian : Ale jo, musíš.
Lucy : Nemusím.
Sebastian : Lucy, nehádej se.
Lucy : Povíš mi kolik ti je?
Sebastian : 17, myslím.
Lucy : Ty nevíš?
Sebastian : Vím
Lucy : Ehm, ok.
Sebastian : Tobě bude za 3 měsíce 16, že?

Neodepsala jsem mu, vypla telefon a šla do školy.

Škola byla jako vždy nudná.

Sedm dlouhých, nudných, a nezáživných hodin.

Školu jsem zvládla na pohodu a po poslední hodině jsem se vydala na autobus.

Vzpomněla jsem si, že jsem neodepsala ráno Sebovi a zapla si data.

Sebastian : Kam pak jsi šla?
Sebastian : Lucy?
Sebastian : Hej!
Sebastian : Lucy!
Sebastian : Chybíš :(

Lucy  : Copak ty nechodíš do školy?

Sebastian : Chodím, dokonce tam kam ty.

Sebastian : Kecám, ehm, jo, kecám.

Lucy : Musím, pa.

Sebastian : Pa, a mysli na mně ! :D

Vystoupila jsem, dala jsi do uší sluchátka, zapla hudbu a šla domů.

Potichu jsem odemkla v případě, že můj alkoholický otčím bude doma a měl by chuť mně bezdůvodně seřvat.

Dala jsem si tašku ke stolu, lehla si a zapla messenger.

Sebastian : Pojď ven.
Lucy : Ne, neznáme se.
Lucy : Pardon, já neznám tebe.
Sebastian : Štveš mně, když ti povím kdo jsem, naštveš se a nebo hůř - dozvíš se kdo jsem od jiných, jaký jsem, jak se chovám a tak, a to nechci...chci aby jsi mně nejdřív poznala sama a ne od jiných...pomluvy a závist je špatná věc- věř mi.
Lucy : Ok.
Sebastian : Dokud nepůjdeme ven, alespoň na dobu, vhodnou k mému poznání. Se nedozvíš mou identitu. Ano? :)
Sebastian : Ale hlavně se mně neboj a chovej se jako doposud. Ano?:)
Lucy : Pohoda, nemám s tebou zatím problém
Sebastian : Zatím ne.
Lucy : Už musím jít , čau.
Sebastian : Lucy promiň, ale pochop mně... Nemám ve městě nejlepší pověz.. Jsem grázl ...neznáš mně, nebo jako jo, znáš, vídáme se, ale prostě asi si mně nevybavuješ, vždy si sedneš a ignoruješ.
Lucy : ? Kam si sednu?
Sebastian : Nikam, ahoj, musím.
Lucy : Sebe! Kam jdeš?
Lucy : Řekni mi kdo jsi.
Lucy : Hned.
Lucy : Ne.
Lucy : Hej.
Lucy : Sebe? Ty jsi...
Lucy : Ne.
Lucy : Nejsi to ty, že ne?
Lucy : Nejsi ty ten kluk z autobusu?
Lucy : Sebastiane...
Sebastian : Neboj se, nedozvíš se to..dokud semnou...
Lucy : ....nepůjdu ven..vím
Sebastian : Chytrá.
Lucy : Kdy, kde?
Sebastian : Neuspěchávej to.
Lucy : Proč? Copak ty mně nechceš vidět?
Sebastian : Chci, chci...ale...Nechci se ti zhnusit, neviděla jsi mně nikdy zblízka a nikdy ne do tváře.
Lucy : Tak se neboj. Fakt.
Sebastian : Mám ten nejneupřímnější obličej.
Lucy : Ale, kecáš.
Sebastian : Ne, prostě si budeme ještě psát, jo? Nechci aby jsem tě hned ztratil.
Jsi úžasná a milá holka.
Vždycky na mně koukáš, ale nevíš kdo jsem.
A ty mi nevidíš dál než na mojí koženou bundu.
Bojím se, že se lekneš a utečeš.
Takže si budem psát. Ano Lucynko?
Lucy : Dobře :D ať je po tvým.
Sebastian : Víš...Chci ti něco duležitýho říct. Možná to nepochopíš, nebudeš vědět proč, a jak a kdy...ale...
Lucy : Jsem jedno velký ucho. Povídej.
Sebastian : Není ta vhodná chvilka. Teď ne.
Lucy : Budeš mně napínat?
Sebastian : Ano, klidně až do tý doby, než tě uvidím.
Lucy : Dobře,fajn...
Sebastian : Děkuju.
Lucy : Za co? Za co mi ty můžeš děkovat?
Sebastian : Hele, upřímně, stalo se ti někdy,že ti napsal kluk, který tě...no, který tě zná a ty jeho ne?
Lucy : Hele, jak dlouho mně tedy ,,znáš" ?
Sebastian : 4 roky.
Lucy : Pf, cože? Ježiš.
Sebastian : Copak?
Lucy : Nic, jen ...ty prej 4 roky a já vím, jen tvé jméno a věk.
Sebastian : Dozvíš se to, ale já ti nechci ublížit. Tím co ti povím, ti ublížím.
Lucy : Musíme se vidět.
Sebastian : Ne, ještě ne...
Lucy : Hele, tak mi příště nenasazuj do hlavy myšlenku.
Sebastian : Takhle aspoň na mně myslíš.
Lucy : Ha ha, vtipnej.
Sebastian : Jako ty zlato ❤
Lucy : Zlato? Nevšimla jsem si, že jsem ti dovolila mně oslovovat ,,zlato"
Sebastian : Jsem po fotrovi. Nikdy se na nic nedovoluju.
Vždy udělám to co chci. Nikdy se neptám.
Taky proto jsem ti psal.
Lucy : Wow, ty jsi fakt psychopat.
Sebastian : Proč?
Lucy : Napíšeš mi, vyplyne mi z toho, že mně nejspíš miluješ, chceš ven a pak mi chceš něco říct, tak ven nejdem? Nemám na další kravinky čas.
Lucy : Ahoj.

A odhlásila jsem se.