Mlčíš ale křičíš o pomoc!

*1*

# Pondělí 10.října 2016 #

Vstala jsem a šla se připravit do školy. Zase to hnusný pondělí. Nesnáším celý týden. Nejradši bych už měla víkend. Ale výjimečně se těším na čtvrtek. Uděláme si s tátou takový hezký odpoledne. Prý už má nachystaný nějaký program. Jsem zvědavá kam pojedeme. Vždycky když má takový to období,kde má hodně práce a furt jen pracuje tak se mi to pak snaží vynahradit.
,,Ell jsi vzhůru?" zakřičel na mě zezdola. Máme dům na patro.
,,Jsem. Bohužel." odpověděla jsem. Pustila jsem si nahlas písničky a začala se oblékat. Vždycky mi moje oblíbená kapela zlepší hned den. Proto si ty písničky pouštím hned ráno. Moje oblíbená kapela je 5SOS. Neznám moc český zpěváky nebo celkově českou hudební scénu. Možná tak Gotta a Bílou to je tak všechno.

Sedm hodin a já se jdu dolů nasnídat. Vezmu si jen jogurt z ledničky, lžičku a začnu jest.
,,Jak si se dneska vyspinkala?" přišel do kuchyně táta.
,,No nic moc." zamračila jsem se.
,,Vážně tam musím jít?" nadějně jsem se zeptala.
,,Ano musíš." usmál se a šel si pro něco do pracovny. Jen jsem si znuděně povzdechla. Zase tam budu muset poslouchat nadávky a posměšky na sebe. Naštěstí mě táta do školy zaveze autem,tak se aspoň nemusím loudat pěšky. Vyučování mi začíná v 8 a končí ve 2 někdy až o půl 3. To akorát táta končí v práci tak pro mě vždycky sjede. Pracuje v jedné soukromé firmě. Jen sedí v kanceláři za počítačem a zařizuje něco. Taky nejsme zrovna chudí.

Už jsem ve škole. Jdu si pro věci do skříňky. První hodinu máme dějepis. Takže můžu ještě hezky spát. Vešla jsem do třídy a hned jsem viděla ty tváře, které se mi jen smějí. Snažila jsem se to ignorovat a sedla si úplně do poslední lavice. Zazvonilo na hodinu. Do třídy přišel učitel a my se pozdravili.
,,Koho si dneska vyzkoušíme?" prohlásil na celou třídu.
,,Nikdo nemá zájem. Tak se podíváme kdo minule nepsal písemku." podíval se do svého notýsku. Já jsem tady nebyla na ten test. Sakra.
,,Tak minule ji nepsala akorát Savová. Pojď." podíval se na mě. To mám velký průser. Neumím to.
,,Jo Savová." smáli se mi spolužáci.
,,Tu nemusíte ani zkoušet. Rovnou ji dejte za pět. Stejně je blbá." říkal jeden kluk. Je to takový třídní debil. Kluk co nikomu nedá pokoj. Jmenuje se Alex. Sám by nedokázal do pěti napočítat a stejně se naváží do ostatních. Hned jak jsem ho první školní den uviděla, věděla jsem že nebudeme žádní kamarádi. On je ten,co se mi začínal posmívat. A jak začne jeden,zbytek se přidá. Nikdo na to nic neřekl. Celý zkoušení mě s někým pomlouval. Znervózňovalo mě to.
,,Tak máš za tři. Běž si sednout." řekl učitel a zapsal mi známku do žákovské. Šla jsem si sednout a celý vyučování byla ticho. Snažila jsem se vyhnout nějakým konfliktům s Alexem.

Šla jsem si s táckem na kterém jsem měla oběd sednout. Seděla jsem tam sama. Najednou přišla parta kluků. Někteří nechodili ani k nám do třídy. Ve velení samozřejmě nikdo jiný než Alex.
,,Vypadni. Chceme se najest." okřikl mě Alex.
,, Máte tady málo místa?" nedala jsem se.
,,Nám se zalíbil tenhle stůl." provokoval.
,,Já tady ale seděla první." odporovala jsem mu.
,,To nás nezajímá. Nechceme sedět s takovou tlustou sviní jako seš ty. Stejně jak vidím jídlo nepotřebuješ." začal se mi smát. Málem jsem se rozbrečela. Rychle jsem do sebe nacpala všechen zbytek jídla a odešla jsem hned pryč. Na záchody.  Tam jsem to nevydržela a rozplakala se. Na záchod přišli nějaký fifleny,tak jsem se zamkla do kabinky. Celou přestávku jsem tam probrečela. Zavolám tátovi jestli by pro mě nepřijel. Nechci tady už být. Došla jsem si do třídy pro mobil a šla zpátky. Vytočila jsem tátovo číslo a přiložila si telefon k uchu.
,,Copak potřebuješ?" ozval se jeho hlas.
,,Tati, přijedeš pro mě? Není mi moc dobře." hrála jsem to.
,,Hned pro tebe přijedu." řekl a zavěsil. Hrozně se mi ulevilo. Nemusím na odpolední vyučování. Nemusím se potkat s tím idiotem.

Konečně jsem doma.
,, Nepůjdeme radši k tomu doktorovi?" měl táta o mě starost. Jen mu to stěžuju.
,,To je dobrý. Bude to jen nějaká viróza,to vyležím." ujistila jsem ho.
,,Tak dobře. Já musím ještě do práce přijdu dneska kolem čtvrté. Když dostaneš hlad tak rovnou něco objednej." povolil mi.
,,Děkuju tati." dala jsem mu pusu a šla do pokoje. Táta odešel. Pustila jsem si nahlas písničky a byla na mobilu. Ještě si píšu se starými kamarády ze základky. Všichni na gymplech jen já na obchodce. Nejradši bych s nimi šla ven ale nemají čas. Kvůli škole. Chápu to. Já taky chci zůstat na známkách co jsem měla na základní škole. Nejhorší známka pro mě byla vždycky dvojka. Dneska se to změnilo. Ale to si opravím. Dneska jinak už nic zajímavého dělat nebudu. Sednu si k televizi,objednám si pizzu a budu koukat na můj oblíbený seriál. Snad budu i zítra doma.