The world in ruins (CZ, Ross Lynch)

Prvních pár dní

Kara
Jsme raději pořád tady v naší garáži, bráníme jí. Už se sem někdo chtěl dostat, máme tady už víc věcí i dřevo, takže budeme moct opravit trochu náš dům a bydlet v něm, nebo se přesunout někam jinam, kde to bude trochu více bezpečnější. Všichni už o bezpečnějším úkrytu přemýšlíme, nakonec se ale podíváme, jak zničený je náš dům. Jdeme pomalu ven a zjišťujeme, že z našeho domu nic nezůstalo. Všichni jsme se na sebe podívali a pochopili jsme, že tady nemůžeme nadále zůstat. Všechny naše věci jsme dali různě do aut a mohli jsme vyrazit, vzali jsme sebou raději i nějaké dřevo. Kdybychom někde chtěli zůstat už napořád. Po asi dvou hodinové cestě jsme narazili na opuštěný dům, který byl v dobrém stavu. Zůstali jsme v něm a trochu jsme díky dřevu zpravili všechno, co se dalo, dveře, okna a i střechu. Pomalu jsme všechno vyndali z našich aut a udělali jsme jim malý přístřešek, aby případně nic nenamoklo a pak jsme je mohli rozmontovat a z těch součástek něco udělat. Šli jsme najít i pár kamenů, aby jsme si mohli udělat dvě ohniště, jedno jsme dali do toho domu na místo, odkud jsme odstranili dřevo a tak jsme ho ještě mohli použít na podpal, pak jsme udělali větší ohniště venku a u něj ještě malé provizorní posezení a další věci. Vevnitř jsme si jako poslední dali věci na spaní a zbraně jsme si každý dali pod matraci kolem ohniště aby nám pak nebyla zima, všichni jsme si mohli lehnout jak jsme chtěli ale jeden vždycky na stráži a hlídal okolí, takže jsme se postupně všichni střídali, jednu noc se vystřídali dva a pak přišla řada na další dva, aby se každej alespoň nějak vyspal. Teď tady budeme muset bojovat o přežití a držet se spolu, nevíme co nás tady může potkat. Musíme tady být jeden pro druhého.