A zase ti Winchestrovi

U Bobbyho

Ahoj lidi, v médiích máte klip u kterého jsem se válela smíchy. Je úplně geniální.

Můj slastný spánek přerušilo otravné zvonění budíku. ,,Jo jasně chápu!" zakřičela jsem na ten ďábelský stroj a převalila se. Asi jsem znovu usnula, protože se to ozvalo znova. Vzala jsem mobil a hodila ho do koše, ale ani tak nepřestal řinčet.

,,Ok, ok, už vstávám" řekla jsem a pohledem vraždila koš, spíš to co bylo v něm a to nemám na mysli obaly od jídla.

Neochotně jsem vstala a navlékla na sebe černé džíny, bílé tričko a kostkovanou červenočernou košili. Z pod polštáře jsem vytáhla nůž, který jsem měla už jako malá a ano, já vím jak divně to zní.

Seběhla jsem ze svého pokoje dolů a tam jsem našla Bobbyho ležícího na gauči s flaškou rumu v ruce. No co, tak jsem ho obešla a přitom chňapla po flašce co měl v ruce a začala schromážďovat všechny jeho flašky na hromadu. Některé jsem vyhodila a jiné (ty za jejihž vyhození by mě Bobby zabil) jsem schovala. Mám úplně úžasné skrýše, ale jen o pár z nich Bobby neví.

Popadla jsem batoh (černý, converse) a nazula si černé conversky. Nezapoměla jsem si do batohu přidat pistoli a můj milovaný nůž. Nechyběla ani placatka se svěcenou vodou.

Vyšla jsem před dům Bobbyho kamaráda kam jsme se na chvíli nastěhovali, když část Bobbyho domu shořela. Byli jsme tady na půl roku než opraví Bobbymu dům a stěhujeme se zpět už pozítří.

Dneska jsem poslední den ve škole. Je sice úterý, ale bude chvíli trvat než tam přestěhujeme naše věci. No já ani Bobby sice tolik oblečení a krámů nemáme, ale knížky, deníky, papíry s vymítáním atd. se sami nepřenesou.

,,Tak jo konec filozofování, jde se do školy. " řekla jsem si a rozešla se směr škola. Nezapoměla jsem si do uší dát sluchátka a pustit High way to hell.

VE ŠKOLE

Dostala jsem se do třídy a učitelka tam už byla. No ono není divu když bylo 8:10. Pokusila jsem se potichu proplížit do zadní lavice, ale nepřálo mi štěstí a zakopla jsem o tašku spolužačky. Celá třída se nesmírně bavila a já jsem vyfalsovala pozdní příchod (za 3 pozdní příchody je napomenutí a za 6 dutka třídního učitele, 14 napomenutí ředitele a 20 ředitelská dutka) jen tak pro informaci já už jich mám 18.

,,Annabeth, ty jsi tak chytrá a chápavá. Proč se nesnažíš? Mohla by z tebe být premiantka třídy. Dokonce na nové škole postupuješ o ročník dopředu." Domlovila a já protočila oči. No a co? To mám jako začít lézt učitelce do prdele jako Christen? Ani náhodou. A navíc se mi nechce se snažit, kde bych spala?

Odcházela jsem si sednout na svoje obvyklé místo v zadní lavici a učitelka mi řekla ,, Ne Annabeth, dnes budeš sedět v přední lavici vedle Christen." ,,Né!" Řekla jsem asi moc nahlas a celá třída se rozesmála. Učitelka na mě hodila vražedný pohled a já jsem radši hodila batoh k přední lavici a sedla si do ní.

,,Tak třído, dnes se budeme připravovat na test který budeme psát příští hodinu. Budete potřebovat jen tužku."

A sakra nemám tužku. Podívala jsem se vedle sebe a Christen tam měla vyrovnaných 10 tužek seřazených podle tvrdosti. Nechci vědět jak těžkou má tašku. S tou holkou něco není v pořádku....

Vytáhla jsem propisku a začala jsem dělat kolečka na lavici. Učitelka na mě byla už nejspíš naštvaná a tak mě vyvolala k tabuli. Chtěla po mě dopočítat kvadratickou rovnici, kterou už 10 minut bezvýsledně počítala Christen.

Doloudala jsem se k tabuli a začala jsem rychlostí blesku psát na tabuli mezisoučty. Do 5 ti minut jsem měla výsledek a ušklíbla jsem se na Christen. ,, Annabeth příště používej postup, který jste se učili, ale jinak to máš správně." Dořekla učitelka a zazvonilo.

Zbytek hodin jsem vlastně prospala. Občas se mě někdo na něco zeptal, ale já jsem to většinou ani nepostřehla. Jak bych taky mohla, byla jsem zaneprázdněna spánkem.

Zazvonilo a většina lidí se hrnula na oběd. Já jsem šla zpátky domů.

Došla jsem zpátky a Bobby seděl u stolu. Studoval a překládal jeden text. Bylo to nějaké mezopotámské a hodně silné vymítání. Vedle něj nestála žádná lahev s alkoholem. Mise měla cenu. Sice jsem vstala o 2 hodiny dřív, ale alespoň jsem Bobbymu oplatila tu hnusnou schválnost.

Včera byl koupit jídlo. Já jsem chtěla dva slaninový burgery a koláč. On mi místo toho přivezl salát a tablety na hubnutí. Myslela jsem že ho zabiju, ale pomsta byla sladká.

Přišla jsem k Bobbymu a sladce se ho zeptala. ,,Bobby nepotřebuješ s něčím pomoct?" A zamrkala jsem. ,,Jedině s tvojí vraždou." Odpověděl mi Bobby ,,No tak já už asi půjdu." Usmála jsem se a rychle jsem vyběhla k sobě do pokoje.

Otevřela jsem starou knihu o pekelných psech a wendingu. Četla jsem asi hodinu a potom na mě zavolal Bobby, že si jde něco koupit. Bylo jasný, že to bude alkohol.

Počkala jsem, až bude vzduch čistej a vzala si svoje milovaný nože. Umím s nima celkem slušně házet.

Vyšla jsem ven a postavila se ke svému provizornímu terči. Deset kroků od terče zásah, 11 kroků zásah, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21 kroků a vedle! ,,Né!" ,,Tak znova." .......

Už začala být tma tak jsem se vrátila dovnitř. Bobby tam ještě nebyl.

Asi se potkal s Rufusem. Mám takovej pocit že Bobby mluvil o Rufusovi, že bude projíždět a nejspíš se staví tak se asi potkali tam.

Začala jsem balit věci. Bobby už ten text přeložil, takže ty knihy nebude potřebovat. Část jeho rozsáhlé sbírky, naštěstí zůstala tam.

Zabalila jsem asi čtvrtinu. Šla jsem si pro pivo. Ne ještě mi není 21, je mi 16.

A sakra už jsou 2 hodiny ráno, měla bych jít spát. Vyšla jsem nahoru a zkontrolovala mobil. Esemesky od spolužáků jsem automaticky vymazala. Esemeska od Bobbyho jasně že potkal lovce, ale ne Rufuse, ale Johna Winchestra.

Tak tohle byla první kapitola. Doufám že se líbila a pokud budete mít rady a připomínky budu ráda za odezvu. Taky bych byla ráda za votes. :-)