Rodinné tajemství

2. kapitola - Nečekané přátelství

Ahojky,

první kapitolky se pokusím vydat v rychlejším sledu, ať se příběh trochu rozjede, takže tady je hned druhá kapitola :)

doufám,že se příběh bude i dále líbit :)
příjemné čtení

Shana

Atrium se začalo pomalu plnit dalšími studenty a tichou místností se začal šířit šum hovoru. Barča, která neměla s kým si povídat, alespoň poslouchala, jak si ostatní vyměňují zkušenosti a dojmy. S potěšením, a asi i jistou dávnou škodolibosti shledala, že ostatní nebyly tak úspěšní jako ona. To jí dávalo velkou naději, že by mohla mít v celkovém hodnocení dobré umístění. A to znamenalo i širokou volbu škol.
Jako poslední vyšel ze třídy tmavovlasý mladík s pihami. Jeho výraz naznačoval, že nejspíše propadl. Za ním vyšla instruktorka a hlasitě zatleskala, aby získala pozornost. Musela tak učinit třikrát než se šum hovoru snížil natolik, aby byla slyšet.
„Test je oficiálně ukončen, nyní vás odvedu zpět do haly, odkud můžete jít na jídlo nebo počkat."
Po těch slovech zamířila bez dalších okolků do chodby, kterou předtím všichni přišli. Dav začal opět šumět ale následoval jí. Pomocí desek na okraji chodby se opět dostali dolů, kde na ně instruktorka počkala.
„Vyzvednu vás zde a to na minutu ve čtrnáct hodin odpoledne. Máte tedy přesně dvě hodiny na jídlo. Pokud se opozdíte nebo nedostavíte budete v následující části Zkoušky hodnoceni bodovým ohodnocením nula," sdělila stroze a její tón kontrastoval s laskavou tváří a sladkým úsměvem, který stále měla.
Šum zesílil a žena se otočila k odchodu. Barče zakručelo v žaludku a to jí dodalo odvahu k dotazu.
„A kde se tady dá koupit něco k jídlu," zeptala se nahlas.
Polovina studentů kolem ní se na ní zděšeně podívalo, jako by provedla největší drzost na světě.
Žena se otočila zpět. Nezdála se nijak zaskočená ani pohoršená a pohotově odpověděla.
„Za zlatky si můžete koupit jídlo z naší kantýny, která je dál touto chodbou," ukázala na jednu z chodeb ležící na tomto podlaží.
Proudilo do ní velké množství kouzelníků.
„Anebo můžete vyjít ven, kde najdete několik triviálských restaurací a občerstvení," dodala.
Barča v jejím tónu seznala mírné znechucení. Nepřekvapilo jí, bylo hodně kouzelníků, co neměli rádi triviály a jejich část světa. Hodně z nich zastávalo názor, že by se jim mělo přikázat přestat znečišťovat jejich zemi a ničit přírodu.
„Děkuji,"odpověděla a bez dalších okolků zamířila do kantýny.

Kantýna byla velká a velice hlučná místnost od zdi ke zdi zaplněná malými stolky se židlemi okolo. Po pravé ruce byl veliký pult s řadou kouzelníků v bílých hábitech. Všichni příchozí mířili právě k tomuto pultu. Barča se tedy zařadila do tvořící se řady a čekala. V žaludku jí znova zakručelo a ona si uvědomila, že téměř nesnídala. Potichu zakňučela ale řada se hýbala velice pomalu. Za ní se zařadilo několik studentů, které si pamatovala ze zkoušky.
„Doufám, že se to bude dát jíst, můj žaludek nesnese levné jídlo," prohlašovala ta nepříjemná blondýnka dva lidi za ní a její stejně blonďatá kamarádka horlivě přikyvovala.
Barču začínala silně rozčilovat.
„Doma máme několik sluhů, co se specializují jen na vaření," pokračovala dívka dále.
Barča vyvalila oči.
Sluhů? Opravdu?
„Je jedno, kdy mám hlad, vždycky mi připraví co chci."
„A proč teda nemáš jednoho tady sebou," nevydržela to Barča.
Dívka jí byla už vysloveně odporná a ona prostě nedovedla držet jazyk za zuby.

„Prosím? To jako mluvíš se mnou?" ohradila se blondýna a upřela na Barču své zelené oči.
„Ano. Jestli si chceš pořád na něco stěžovat tak si to zařiď po svém ale neotravuj s tím ostatní lidi. Nelíbí se ti tady kantýna? Nemusíš tu jíst," obořila se na ní Barča a sama nechápala, proč je na dívku tak rozčílená.
Ano, měla hloupé řeči, ale proč jí tak strašně rozčilovaly?
„Můžu si říkat co chci a kdy chci," prohlásila dívka a z jejích očí se staly malé štěrbinky.
„Ale my nejsme zvědavé na to to poslouchat," ozval se k Barčinu překvapení jiný hlas.
Zmateně se otočila a hleděla na černovlasou dívku vedle sebe. Pozvala v ní tu, co skončila s testem jako první.
„Na takové slepice jako jsi ty není totiž nikdo zvědavý," dokončila černovláska svou řeč a s Barčou obě spokojeně pozorovali jak blondýnka vzteky rudne.
Několikrát vztekle zadupala jako malé dítě a pak se otočila a nabubřele odkráčela z fronty. Druhá blondýnka na dívky udělala neslušný posunek a připojila se ke kamarádce.