Kontrakt třetí - Přísaha věrnosti vrahu

Začít od začátku
                                                  

„Ten si sestrojil taky sám?"

„Jistě. Tahle věcička je pro mě moc důležitá, víš? Čas od času se člověk neubrání tomu, že se cítí mizerně. Tohle mi pomáhá. Pozoruji noční oblohu a v ten moment si uvědomím, že i když jsem možná menší než ostatní, v porovnání s vesmírem jsme všichni stejně malí. I přes odlišnosti, které se nám tady zdají velké, pro svět tam nad námi vypadáme všichni stejně. Všichni jsme prostě... lidé."

Shoin se ohlédl po Sawaiovi, kterému se v očích hromadily slzy. Shoinova slova jej dojala.

„Zlatíčko," přistoupila k nim Tsuru a položila Sawaiovi ruku na rameno.

„Omlouvám se, zkrátka... mě to nějak vzalo. Asi už jsem unavený z toho všeho. Když mě omluvíte, půjdu si lehnout."

„Dobře," přikývla Tsuru nejistě. Ve čtvrtém patře už na tebe jistě čeká pokoj s tvou jmenovkou."

„Děkuji," uklonil se Sawai a odkráčel k výtahu. Náhle se mu zdálo, že mu padla na hlavu tíha celého dne. Přesně jak řekl Shoin, je pouze člověk, a bylo toho na něho na jeden den jednoduše moc.

Když dojel do čtvrtého patra a našel pokoj se svým jménem, zjistil, že před jeho dveřmi stojí Keitaro a Atsuta.

„Wakato, tak tady jsi. Chtěli jsme se tě s Atsutou zeptat, jestli se s námi nechceš jít vykoupat," přivítal jej Keitaro. I přes vážný výraz jeho slova zněla vlídně.

„Mluv za sebe, ano?" bručel Atsuta, kterému se ten nápad očividně až tak nezamlouval.

„Vykoupat?" zamrkal Sawai nechápavě.

„Nech mě hádat. Tsuru ti neřekla, co se nachází v sedmém a šestém patře, že?"

„Ne," zavrtěl hoch hlavou. „Tvrdila, že je to překvapení."

„Tak pojď s námi. Ukážeme ti to."

Sawaiovi div nevypadly oči z důlků. Všichni tři dorazili do sedmého patra. Výtah je dovezl přede dveře do šaten, kde se svlékli a půjčili si osušky. Po odchodu z šatny čekal na Sawaie šok. Celý zbytek patra představoval obrovský bazén s vyhřívanou vodou. Lázněmi se rozléhala uklidňující hudba. Místnost voněla aromatickými mýdly. Jakmile se Sawai naložil do horké vody, všechny zlé myšlenky se mu rázem vypařily z hlavy. Takhle si připadal pouze jednou v životě, když jej rodiče vzali k horkým pramenům.

„Je to úžasné, že ano?" pousmál se Keitaro, když viděl, jak se Sawai uvolnil.

„Naprosto skvělé. V životě by mě nenapadlo, že tu máte něco takového."

Keitaro přikývl. „O patro níž se nachází stejné zařízení akorát pro ženy," poznamenal. „Atsuta to tady miluje. Je to jediné místo, které zbožňuje natolik, že přežije i společnost jiných osob."

Atsuta se potopil až po nos pod vodu. Tváře se mu začervenaly. Nelíbilo se mu, jak o něm Keitaro mluví. Sawai a Keitaro nedokázali zadržet smích.

Náhle si Sawai něco uvědomil. I tady ve vodě měli Keitaro a Atsuta stále na sobě okovy. Kaga sice říkal, že Etten je zdrojem jejich moci, avšak přísahal by, že ve škole žádné řetězy neměli.

„Keitaro? Jak to, že ve škole jste na sobě neměli Etteny, když i tady je máte?" optal se přímo.

„Ale my je měli," nesouhlasil hnědovlasý Aisee. „Akorát, že ty si je neviděl. Nazývá se to Rion, jde o iluzi, která nám zdánlivě propůjčuje lidskou podobu, jinak řečeno skrývá naše Etteny před zraky ostatních."

RATHMORE [POZASTAVENO]Zde žijí příběhy. Začni objevovat