Tajemná Síla Bradavic

8. Kapitola

Poté co Amy skoro brečela dojetím si to uvědomila, a řekla Dobbymu: „Dobby, je to hezký, ale zvládla bych to sama!"

Potom zabouchla kumbálek a odešla i s učebnicemi do svého pokoje.

Když tam došla, tak naskládala knihy do kufru a zavřela ho.

Sedla si na postel a zavolala: „Dobby, pojď sem, teď hned!"

Když se Dobby přemístil do pokoje, Amy řekla:

„Odnes můj kufr do předsíně! Rychle!" Dobby se přikrčil, tyto rychlé změny nálad nenáviděl. Přemístil se a Amy vytáhla svou hůlku a začala si jí prohlížet.

„Wingardium leviosa" řekla a namířila hůlkou na knížku ležící na stole. Nic se nestalo a Amy sebou plácla na postel a zírala do stropu.

„Amy! Ty kouzlíš?" křikl na Amy Abrax.

„Ne nekouzlím, vždyť to mám zakázané!" křikla Amy zpátky.

„Jen chci abys věděla, že tady kouzlit můžeš, protože ministerstvo nedetekuje kdo v Manoru kouzlil a mohlo by se to přičíst mě." řekl Abrax.

Amy se usmála a zavolala na Luciuse:

„Luciusi! Už máš zbaleno?"

„Jo už jo!" ozval se asi po pěti minutách Lucius.

„To brzo!" ušlklíbla se Amy.

„Hele Amy neštvi" řekl Lucius vyčerpaně, neměl rád, když se mu někdo posmíval.

„Ale ale Luciusek se nám zlobí" zašklebila se Amy a sešla k Luciusovi do pokoje, aby mohla vidět jeho výraz.

„Jak jsi mi to řekla!" vykřikl Lucius poměrně naštvaně.

„No Luciusek přece. To není tvé jméno?" naoko se divila Amy.

„Nech toho Amy už nejsme malí zítra jedeme do Bradavic, tak se tak musíme chovat. Musíme být hodni Malfoyů." řekl Lucius a nadmul hruď. Amy se jen zašklebila, ale nic neřekla.

____________________________________

Kat seděla u sebe na posteli, když v tom někdo zaklepal na dveře pokoje.

„Vstup." řekla Kat a Rabastan otevřel dveře.

„Kat?" zeptal se Rabastan.

„Matka ti vzkazuje, že si máš v jídelně vyzvednout učebnice a zabalit si." pokračoval Rabastan „taky jsem se chtěl zeptat. Budeš mi psát o Bradavicích, abych se mohl rozhodnout, jestli pojedu do Bradavic nebo Kruvalu?"

„Budu ti psát jestli chceš." odpověděla Kat „ale proč jsi neřekl Rodolfusovi?"

„Mám tě raději." řekl Rabastan a usmál se.

Kat se začervenala a řekla:

„Budu ti psát Rabastane, pokud to myslíš takto."

„To jsem rád, že jsi mě neodbyla." řekl a odešel.

Kat sešla schody, vzala učebnice a vydala se zpátky.

„Ale ale koho to tu máme, malou domácí skřítku. Nešeš mi učebnice?" řekl Rodolfus, se kterým se srazila na schodech.

„Přestaň Rodolfusi!" křikla a snažila se ko obejít.

„Coje ty už nepracuješ?" zeptal se Rodolfus a ušklíbl se.

„Ne a ty to víš!" rozkřičela se na něj. „Už mě nebaví pořád poslouchat tvé narážky na to, že jsem dobrovolně pracovala, když ty jsi jen seděl na zadku a nechal jsi mě samotnou!"

„Uklidni se maličká." snažil se jí uklidnit Rodolfus, protože nechtěl přilákat rodiče.

„NEŘÍKEJ MI MALIČKÁ!" vykřikla Kat rozčileně.

„Rodolfusi! Kat! Co si o sobě myslíte?! Ty Rodolfusi o tobě jsem si myslel, že máš více rozumu! A ty Kat?! Ty už by sis neměla vyskakovat a víš o tom! Nebo snad chceš ke své tetě a strýci?!" naštval se pan Lestrange přilákaný hlukem.

„Otče Rodolfus mě vyprovokoval." řekla potichu Kat.

„Ale ty jsi křičela, ne já." argumentoval Rodolfus.

„Já nemůžu za to, že ty máš emoce rovné pařezu." řekla Kat a pan Lestrange se zamračil.

„Přestaňte s tím! Jen se hádáte! Máte domácí vězení na celé Vánoční prázdniny! Do zítřka, desíti hodin zůstanete u sebe v pokojích. Nechci slyšet žádné argumenty."

Kat odešla do svého pokoje a zavolala:

„Hej Vuili, přines mi něco k jídlu."

Hned jak to dořekla, přišel k ní Vuil a řekl:

„Vuil ho hned přinese!"

Přemístil se, a asi po pěti minutách se vrátil s plným talířem jídla.

Aniž by něco řekl, tak se přemístil.

Kat si sedla a začala jíst.

Byly to obyčejné brambory a u toho pár rajčat.

Neměla brambory úplně v lásce, ale měla hlad, tak to snědla.

Hned jak to dojedla, otevřela trošku dveře a položila talíř před vchod.

Vzhledem k tomu, že nesměla ven z pokoje, tak to tam nechala a šla si číst.

„Rodolfusi!" ozvalo se domem „ty si opravdu myslíš, že by zrovna tvůj pokoj nikdo nehlídal!"

Rozzlobený hlas pana Lestrange se ozýval domem a Kat z toho měla husí kůži.

„Doufám, že Kat zákaz neporušuje." řekl a šel po schodech k pokoji Kat.

„Kat?" zeptal se potichu „můžu dovnitř?"

„Ano otče můžeš." řekla Kat.

„Je dobře, že neporušuješ pravidla jako tvůj bratr. Jen jsem tě přišel zkontrolovat." řekl pan Lestrange a věnoval jí jeden ze vzácných úsměvů.

Když pan Lestrange odešel, Kat se převlíkla do pyžama a šla si do postele číst.

____________________________________

Mia se Siriem se pořád smáli a když dojedli Bertíkovi Fazolky tisíckrát jinak.

„To je blbec ten skřítek to ti řeknu." řekl Sirius a začal se smát nanovo.

„Blbec je Siriusi slabé slovo." řekla blondýnka a přidala se ke svému bratrovi.

Najednou Miu začalo něvo pálit na hrudi.

Všimla si, že je to ten náhrdelník.

Potom Sirius vykřikl:

„Máš tam zase napsáno: Jsi blíž, než si myslíš. "

Mia se lekla a odběhla do koupelny.

Když tam doběhla, tak schladila náhrdelník vodou. 

Najednou někdo otevřel dveře...

Čau lidi,
doufám, že se kapča líbila.
Tak čus dangerousslytherin & SlytherdorForever