Unhappy

~1~

Položila jsem hřeben na stolek vedle zrcadla a přehodila si vlasy za sebe. Podívala jsem se do zrcadla a uviděla tam sebe. Dlouhá nadýchaná sukně mi splývala až k zemi. Na ruce květinový náramek a krk mi zdobil malý přívěšek klíče. Vždy mě takové náhrdelníky fascinovaly. 

Dveře do mého pokoje se otevřely a dovnitř vešla Emily. ,,Čekají na vás dole." Mile se na mě usmála a já ji ten úsměv oplatila. Mám ji moc ráda. Vždy je tu pro mě a já ji vůbec neberu jako služebnou spíš jako kamarádku.

,,Dobře, hned tam budu." Emily kývla a odešla z pokoje ven. Nazula jsem si boty a trošku mě překvapila výška podpatku. Pro dnešek to zvládnu.

Vyšla jsem z pokoje a kráčela si po schodech dolů. Modlila jsem se ať nespadnu. Na pády jsem přeborník, taky  jsem proto často trávila čas v nemocnici.

,,Jsi nádherná Carrie." Vykřikla moje mladší sestra Rosalie. Ona je šťastná z čehokoli. Dokonce se rozbrečela, když jsem ji dovezla šaty s Anglie. Měla takovou radost a do teď je nosí.

,,Ale prosím tě. Na tebe nemám." Je to pravda. Kdo by nechtěl vypadat jako moje sestra? Má krásné blond vlasy a postavu, kterou by chtěla každá holka. A její oči jsou modré jako oceán.

,,Na to bude času dost. Prosím tě nepodpalte dům a žádné párty." Máma se usmívala, ale v jejím hlase bylo poznat, že to myslí vážně. Je škoda, že nemůžou sestry s námi. Rosalie tyhle akce miluje a Esme taky. Rodiče vzali dneska jen mě, jinak většinou chodíme všude jako rodina.

,,Jistě, ale teď už běžte ať nic nepropásnete." Rosalie začala mávat rukami všemi směry. Vsadím se, že něco chystá. I když by ji to nejspíš Mark zakázal. Mark se stará o chod našeho domu.

,,Tak se mějte a užijte si to!" Zavolala na nás, když jsme nasedali do auta. Otevřela jsem okýnko a zamávala jí.

,,Je to daleko?" Zeptala jsem se táty, který právě nastartoval auto. Mohli by jsme se nechat vozit, ale na to táta až moc rád řídí. Taky protože je majitelem automobilky.

,,Vlastně je to ve vedlejší ulici." Koukne se do zpětného zrcátka a vyjede na ulici, která je momentálně prázdná.

,,Tak proč nejdeme pěšky?" Skvělá otázka, takže doufám, že mi aspoň odpoví nějakou srozumitelnou odpověď.

,,Zlatíčko, neslušelo by se, kdyby jsme přišli pěšky. Nějaké ty pravidla dodržovat musíme." A jsme opět u pravidel takzvaně komunity "Bohatlíků". Pořád odněkud slýchávám nehrb se, mluv tišeji a tak dále. Jen kvůli tomu, že máme přebytek peněz.

,,No, jo no." Povzdychnu si a kouknu se ven. Zastavujeme u větší fontány, kde vysedává hromadu lidí z aut. Jak mi mohlo být jasné, tak pěšky nešel nikdo. ,,Tady přeci bydlí Flemingovi, ne?" Zeptala jsem se mámy, která si v zrcadku kontrovala make-up.

,,Už dávno ne. Teď tu bydlí Adamsovi. To je tátův kolega z práce. Udělali zahradní párty na jejích příjezd." Takže pokud dobře typuji, tak tu budeme strávit hodně času. Táta nás strašně rád vodí za jeho kolegami z práce.

,,Aha." Odpovím jednoduše a než ztihnu otevřít dveře, tak mi je otevře někdo jiný. Trošku mě to překvapí. Vysednu tedy z auta a rozhlédnu se kolem sebe. Slunce se blíží k západu a dům před mnou může být velký snad jako stadion. Ne, to přeháním. Může být velký jako ten náš.

,,Prosím." Muž vedle mě v smokingu ukáže směrem k domu. Mile přikývnu a vydám se teda tam. Na mámu a tátu kašlu. Stejně si najdou nějaké své známé a já bych pak musela poslouchat jejich řeči, kdo má větší dům nebo co si koupili za společnost.

Dveře jsou otevřeny dokořán a všude jsou číšníci s pitím. Vejdu do úvodní haly nebo tak něco. Nad mnou je obrovský lustr a pak ještě ty největší schody, které jsem kdy viděla. Ty naše jsou oproti ním tak malinkaté.

Rozhodně se nebudu zdržovat tady jako sardinka. Rozejdu se k východu na zahradu, kde samozřejmě nikdo není. Všichni tady se zdržují u sebe, aby nic nepropásli.

Posadím se na obrubník a sleduji západ slunce. Odsud jde krásně vidět. Stromy kolem tomu dodávají nádhernou atmošku a keře s růžemi zase romantiku.

,,Typuji, že tě to tam taky nebaví." Otočím se vedle sebe, kde si momentálně sedl kluk o něco starší než já. Vlasy má tmavě hnědé a taktéž oči. Má na sobě jen bílou košili bez sáčka.

,,Typuješ správně." Úsměju se nad tím, že nejsem jediná koho to už teď nebaví.

,,Jsem Clark Adams." Žeby syn toho kolegy z práce? Možná je to jen náhoda.

,,Carrie Anderson." Opřu se lokty o kolena a nechám se unášet hudbou, která z ní zevnitř. Klavír mám ráda, ale nikdy mi nešlo na něj hrát.

,,Tak tady jste." Ozve se hlas za námi, který mi je hodně povědomý. Otočím se a uvidím tátu s mámou a ještě další dva lidi. ,,Vidím, že jste se už seznámili." Řekl táta a já si radši rychle stoupla a tak i Clark.

,,S kým?" Zeptám se. Za tím jsem tu nepotkala nikoho jiného než Clarka. Aha, takže můj první tip byl dobrý. Clark jen syn tam toho muže.

,,Clarka, ale prvně bych vás měl seznámit. Carrie tohle je Michael a Sarah,no a tohle je moje milovaná dceruška Carrie." Ukáže na ně a pak i na mě. Přistoupím k Michaelovi a podám mu ruku.

,,Těší mě." Řeknu a taktéž potřesu rukou i s Sarah. Působí hodně milé, ale jak se říká: zdání klame.

,,Kdyby byl náš syn aspoň z poloviny takový jako ty." Řekne Michael a já zčervenám. Za to Clark se zamračí.

,,Mám tam kámoše, takže zatím." Řekne rychle Clark a už běží za svými přáteli. Michael si povzdychne. Asi ho mrzí, že Clark nejeví, tak velký zájem o jeho známé.

,,No, já nebudu rušit." Řeknu a vytratím se co nejrychleji to jde.

Sednu si k baru a objednám si nějaké to pití. ,,Kolik, že vám je?" Zeptá se číšník.

,,Sedmnáct." Odpovím a ten jen kývne a nalije mi modrou tekutinu do skleničky. Tak tedy doufám, že to není alkohol, protože by se mi ráno s kocovinou stávat nechtělo.

,,Oh, nechtěl bych." Otočím se vedle sebe, kde si přisedne Clark. Kdo jiný, že?

,,A co přesně?"

,,Mít sedmnáct. Alkohol je pro tebe i tak stejne moc. Holčička jako ty by přeci pravidla neporušila, co?" Co sakra chce? Nic jsem mu neprovedla.

,,Vadí ti to snad?" Ušklíbne se a řekne číšníkovi o nějaké to pití dvakrát. Snad mě nechce opít.

,,Vypij to, pokud na to máš teda odvahu." Zabručím si pro sebe. Já ze sebe dělat nějakého ubožáka nebudu. Poberu všechny odvahu, co ve mě byla a loknu do sebe všechen obsah ve skleničce.

,,Co to sakra je?" Štípe mě v krku a připadá mi jakoby mi měl explodovat krk. Pomalu se to mění na horko, které putuje mým tělem. 

,,Vodka." Začne se smát a já tak pochopím proč. Musím vypadat jako rajče a to fakt vidět nechcete.