Oh my Josh! I am so Dun!!

Jishwo!!

Z pohledu Joshe:

Konečně přicházím domů. Nemám pojem o čase, cestě ani jestli jsem u správného domu. Ještě před chvíli jsem viděl jen tmu. Hned co jsem otevřel dveře, viděl jsem vysokou postavu. Znala mé jméno.
"Sakra Joshi! Kde se flákáš? Však je skoro půlnoc!"
"Jžš, tak jsem se zdržel. Nech mě bejt!"
"Sakra Jishwo, co ti je?!" řekla nějaká holka, kterou nejspíše znám.
"Twl, říkám, že nic!" šel jsem směrem ke gauči. Po dlouhém zíraní do mobilu jsem usnul. Hlavou se mi promítal dnešek. Bylo to divné.
"Hej kluci, rychle sem pojďte! Úplně hoří!" zaslechl jsem hlas ve stavu polospánku
"Nemám napsat Ianovi?"
"Jo Mikeu, napiš mu, hned! Joshi? Slyšíš mě? Kámo!"
From Josh: Ahoj. Hele Josh v něčem jede a není schopný říct v čem. Potřebujeme pomoc.
Konečně jsem se probral a viděl, jak kolem mě všichni stojí se strachem v očích.
"Joshi? Co se děje?" zeptal se Rick. Jason mě pozoroval a sjel na mou ruku.
"Sakra Joshi! Proč si to sakra udělal?! Řekli jsme, že jehly ne!"
"Hele kluci, Ian neodpovídá. Mám ho vzít do nemocnice?" nabídl Mike.
"Jo vem ho, hned. My tu počkáme." Mike si vzal klíčky a co nevidět jsem seděl v autě na cestě do nemocnice. Co bylo dál si nepamatuju. Probudil jsem se až další den na nemocničním lůžku.

Z pohledu Tylera:

Nemohl jsem vůbec spát. Byla noc a já koukal do stropu. Nakonec jsem se rozhodl rozsvítit lampu a jít k pianu. Nevnímal jsem nic jiného než znějící tóny a text písničky. Na chvíli mě přerušila příchozí zpráva, ale rozhodl jsem se písničku dohrát. Po konci písničky jsem na zprávu zapomněl a šel spát.