Heroinový Demon ✔

Výměna a ubytovna

Byla tma a v parku nebylo ani živáčka. Všichni v tuhle dobu už spali, nebo byli mimo město. Každý si chtěl užít letních prázdnin. Jen pod mostem, kterým se dalo do parku dostat, stály dvě osoby. Žena a muž.
,,Tak co? Máš to?" zeptal se Stig a netrpělivě přeslápl.
Chtěl odtud co nejrychleji, aby je nějaký zatoulaný turista nezahlédl a neudal. Neměl by důkazy, protože by stihli utéct, ale policie by si tady dávala větší pozor. To nikdo nechtěl, jelikož už teď bylo těžké si najít místo k prodeji a výměně.
,,Jo jo, neboj," řekla v klidu Auriel a tipla cigaretu. Ještě jednou se ujistili, že nikdo poblíž nebyl. Nic. Auriel Stigovi podala tři sáčky heroinu a on ji naoplátku podal čtyři sáčky trávy.
,,A není s něčím říznutý?" nadzvedl jedno obočí a podezíravě ji sledoval. Bůh ví, kde to sebrala. A byla v tomhle okruhu nová. Žádné zkušenosti, žádní potvrzovatelé. Prostě nic. Neměl důvod ji nějak věřit, ale ostatní dealeři měli drahé ceny nebo byli moc daleko. Musel to risknout.
,,Není, typické háčko," řekla podrážděně a schovala si sáčky do kapes riflí. Stig kývl a také si sáčky schoval a chystal se vyjít na cestičku u mostu, přejít ho a jít podél hlavní silnice, kam by se později dostal na ubytovnu, kde už nějaký ten pátek žije.
,,Než odejdeš, tady máš," řekla Auriel a podala mu plastovou tenkou kartičku. ,,K čemu to?" podivil se a sledoval kartičku. Žádná značka, ani číslo. Proč by mu to dávala, kdyby na tom nebyla žádná zpráva, či informace?
,,Aby sis to mohl nasekat na menší kousky. Některé jsou moc velké, tak by to trvalo déle,". Stig jen kývl a schoval si to do kapsy. Auriel mu naznačila, že může jít. Tak se i stalo.
Stig šel po chodníku a lampy ho osvětlovaly. Zvykl si tady žít. Musel, neměl navybranou. Už věděl, kde bydlí bohatí lidé. Kdy jezdí na dovolené a na jak dlouho. Sehnal si i nějaké známé, kteří mu pomáhali ve shánění různých drog, které měnil za háčko.
Spokojeně došel před dveře ubytovny a zazvonil. Sundal si kapuci, kterou měl pro jistotu nasazenou. Ozvalo se zachrčení a zámek se otevřel. Stig vešel a zavřel dveře, které se za ním zase zamknuly. Když přišel poprvé, byl v úžasu. V podsvětí tohle nemají.
Přešel přes mříže, které se v určitou dobu zamykaly a odemykaly, pak přes recepci na schody vedoucí do dalšího patra, až došel do pokoje číslo sto třicet jedna. Ulehl na horní část palandy, která mu byla udělala z důvodu, že dolní byla už obsazena a on se ještě nepředávkoval.
Dolní lůžka byla pro lidi, kteří se už jednou předávkovali a mohli zase. Zavřel oči a poslouchal ruch ubytovny. Dveře se ale otevřely a někdo vešel. Stig otevřel jedno oko, aby se ujistil, že to není nějaký vymahač. Stejně by byl v klidu, jelikož nikde nikomu nedluží.
Do pokoje vešel kluk. Mohlo mu být okolo sedmnácti. Student na střední a zanedbaný syn, pomyslel si.
,,Hele, mladej. Zamykej dveře," řekl rozespale a posadil se. Kluk sebou polekaně trhl. Stál u skříně, ve které měli oba věci. Stig bundu, kterou si tam před chvílí odložil, a kluk nějakou tašku, ve které schovával kradené věci. Kluk přestoupil ke dveřím a zamkl je. Byla to malá jistota, že se tu nikdo nedostane. Malá, ale jistota.
Všichni stejně měli svoje věci u sebe. Kromě Stiga. Ten mladému důvěroval. A nikoho by to nenapadlo. ,,Padej spát, Troyi," zabručel a zabořil hlavu do polštáře. Troy rychle přikývl a zalezl na dolní lůžko.