Kontrakt druhý - Bytost stvořená z lidské duše

Začít od začátku
                                                  

Chlapec na sobě opět pocítil pohledy všech očí v místnosti, snad jen kromě Atsutových. Atsuta se tvářil, jakoby celou poradu totálně ignoroval. Sawai polkl naprázdno. Uvědomoval si, že teď nastal problém. Nervózně se potil, kulatá sklíčka jeho brýlí se lehce zamlžila. Co teď?

„Něco mě napadlo," prolomil to dlouhé napjaté ticho Nagamineho hlas. „Co kdyby se Sawai přidal k naší agentuře? Chodí s vámi do stejné třídy nebo ne? Mohl by na vás dohlížet tam, kde toho nikdo z nás není schopen, navíc by tím pomohl Tamuramarově experimentu. Samozřejmě, nikdo ho k tomu nemůže nutit, záleží, jestli by souhlasil."

Oči Tadova synovce se rozzářily. Vždycky si přál zjistit, kde to vlastně jeho strýček pracuje. Navíc to celé, čeho byl před školní budovou svědkem, ho neuvěřitelně fascinovalo, představa, že by byl do těchto věcí zasvěcen, a nejen to, byl součástí toho všeho, jej naplňovala směsí nesmírné natěšenosti s obrovským rozrušením.

Než však stačil radostně vykřiknout, že to bere, skočil mu do toho plešatý vědec. „Jenomže ten kluk o Aisee a o tomhle celém nic neví. Někdo takový se nemůže jen tak stát součástí agentury."

„I na to jsem myslel, Kago, neboj se. Je zřejmé, že se Sawai nemůže jen tak rozhodnout, když vůbec netuší, do čeho jde. Navrhuji dát mu jisté zkušení období, během něhož se seznámí se vším, co se týká Aisee a naší agentury. Poté ať se rozhodne," usnesl Nagamine.

„A co když nakonec odmítne?" namítal dál Kaga.

„Beru jeho zkušební období i jako čas pro sebe, abych mohl vymyslet, co s ním v takovém případě bude dál. Co ty na to, Sawaii? Souhlasíš s tímto návrhem?"

Sawaiovo srdce vzrušeně bilo. Zdálo se, že nakonec všichni shledali Nagamineho nápad jako rozumný. Pro něj to znamenalo veliké vítězství.

„Souhlasím," přikývl, přičemž se snažil mírnit své nadšení.

„Výborně," usmál se Nagamine. „Má proti tomu někdo nějaké výhrady?"

Zdálo se, že nikdo neprotestuje. Když už se Nagamine nadechoval, aby prohlásil tuto poradu za ukončenou, přerušil ho jeden hlas. „Ten kluk nemůže vstoupit do agentury. Já ho tady nechci."

Nagamine ten hlas hned poznal. Atsutovy pomněnkové oči se zabodávaly do Nagamineho jako nože. Přímo z nich sršel chlapcův veliký odpor.

„Proč ho tu nechceš, Atsuto?" ptal se Nagamine klidným tónem.

„Už mám dost toho, jak na mě civí. Prostě ho tu nechci," bručel Atsuta.

Tsuru s Keitarem se na svého společníka překvapeně podívali. V životě by je nenapadlo, že si Atsuta přeci jen doopravdy uvědomoval, že se na něj Sawai kouká.

„Ovšem, tahle záležitost," přikyvoval chápavě Nagamine. „Na to existuje jednoduché řešení. Sawaii, mohl bys nám všem tady jednou pro vždy vysvětlit, proč věnuješ Atsutovi tolik pozornosti?"

Sawai se nepatrně začervenal. Sám si nebyl tak úplně jistý, proč to vlastně dělá. Rozhodl se však být k panu Nagaminemu zcela upřímný. „Víte... Atsuta mi už od začátku připadal tak nějak jiný. Možná je to tím, že není člověk, avšak... Tsuru a Keitaro mi nijak podezřelí nepřišli, oni zkrátka zapadali, Atsuta ne. Něco na něm bylo zvláštní. Zkrátka jsem od prvního pohledu věděl, že není obyčejný. Chtěl jsem pouze zjistit, čím to je, co přesně je na něm tak odlišného. Já vím, zní to bláznivě, ale já prostě nějak od první chvíle věděl, že Atsuta není člověk."

Podle výrazů ve tváři přítomných se Sawaiovi zdálo, že jeho odpověď příliš nechápou. Ale pan Nagamine se usmál. „Rozumím. Dobrá tedy. Doufám, že ti tohle stačilo, Atsuto." Z chlapcova pohledu však velmi dobře odhadl, že nikoliv. „Ne vždycky budeš vycházet s každým, Atsuto, takhle to chodí. Třeba si ještě k sobě se Sawaiem najdete cestu. Každopádně tímto naše porada končí. Prosím někoho, kdo zrovna nemá nic moc na práci, aby tady Sawaie provedl a pokusil se mu zodpovědět všechny jeho otázky."

RATHMORE [POZASTAVENO]Zde žijí příběhy. Začni objevovat