Střípky z kuchyně - věnováno jistému padouchovi z Gallifrey

Exploze ve hvězdách

    „Veliteli, žádám o okamžité vysvětlení. Co to mělo znamenat!"

    V přítomnosti ředitele Krennica bylo vždy vhodné tvářit se mírně vyděšeně, nicméně výraz ve tváři službu konajícího velitele byl nefalšovaný. „Jjjá... nnnnevím. Počítače vyhodnocují..."

    „Aha!" Orson Krennic se zhoupl na patách a s uspokojením cítil zavlnění pláště u kotníků. „A kdypak se dozvíme, co vyhodnotily?"

    „Za malý okamžik, pane!" sebral se trochu velitel, aspoň natolik, aby přestal koktat. „Aha... nešlo o nic významného. Kolaps menší hvězdy ve vzdálenosti několika parseců. Nemohlo nás to nijak ovlivnit... myslím..."

    „Myslíte? Vy tu nejste od toho, abyste myslel! Chci zprávu na svém stole. Nejpozději ihned!"

   Otočil se na podpatku, užil si znovu toho příjemného šimravého pocitu, když se mu plášť úhledně otřel o lýtka a rázným krokem se vydal ke své pracovně. Mám už takhle dost starostí s tím zatraceným tvrdohlavým mezkem Ersem a ještě výbuch hvězdy! Jestli to hlášení nebude na stole, než tam dojdu...

    Kde to jsem? Co se stalo? Muž potřásl hlavou. Oslepil mě jasný záblesk a pak... rozhlédl se kolem sebe. Jistě, jsem na Eadu... nejspíš nějaká nehoda s krystaly... s krystaly? No jistě, krystaly kyber. Pracuješ s nimi. Galen Erso. Vážně? Zvláštní... do hlavy se mu vtírala myšlenka na... slony? Co jsou sloni? A proč bych k nim měl podávat portské?

    Zvedl se z podlahy a přejel si rukama po šatech. Podivná hrubá látka. Kde je hedvábí? Hedvábí? Kravata? Zástěra?

    Prudký zášleh bolesti ho srazil na kolena. Přitiskl si ruce na spánky a kolébal se sem a tam. Měl pocit, jako by mu v hlavě vybuchla supernova. A pak slyšel konejšivý hlas a ta slova...

    Ředitel Krennic nespokojeně odfrkl, když otevřel dveře své kanceláře a zahlédl na stole složku, nepochybně obsahující hlášení, které požadoval. Hvězda střední velikosti, výbuch, čísla, radiace, bla bla bla... hodil složku zpět na stůl. S povzdechem stiskl tlačítko komunikátoru. „Večeři!"

    O pár minut později hleděl s nechutí na steak, který jako obvykle dorazil well done a ani náhodou medium rare. Ovadlý salát, nejspíš od včerejška... na okamžik ho napadlo, že pokud on dostává takové jídlo, co asi jedí muži z posádky. Dobře jim tak!, pomyslel si a pustil se do jídla.

   * o pár dní později *

    „Zdravím tě!" Ředitel Krennic se pokusil o úsměv a prudce ucouvl, když Galen zvedl hlavu od fotonového mikroskopu. Pak se jeho bývalý přítel usmál. „Orson Callan Krennic!" pronesl. „Čemu vděčím za tvou návštěvu?"

    „Ehm... je všechno v pořádku?" optal se Krennic trochu nejistě. „Rutinní kontrola... jak pokračuje práce?"

    „Znáš to... čísla, čísla, nuda, nic čemu bys rozuměl. Poslyš..." Galen se narovnal a znovu se usmál a ředitel Krennic opatrně ustoupil a položil ruku na pažbu blasteru. „Myslíš, že bych mohl občas do kuchyně? Nějak jsem zatoužil... trochu relaxovat... a vaření by mi udělalo dobře."

    „Kuchyně?" Nože, vidličky, jehlice na špízy... Krennic potřásl hlavou. „Vaření?"

    „Ano. S... Lyrou... vařil jsem docela často. A myslím, že dobře." Galen se na okamžik zatvářil zmateně. „Vážně?" zamumlal pro sebe. Pak se na Krennica znovu usmál. „Úroveň jídla na téhle stanici je trop pauvre! Mohl bych občas uspořádat menší diner pro důstojníky."