,,Vypadni!" zakřičel na mě Rey.Toho chlapa nesnáším, kdyby nebyl vůdcem skupiny už je dávno pod zemí.
,,Nebudu to opakovat!" nesnáším,když se ke mě chová jako k dětsku,nejradši bych mu plivla do ksichtu.
,,Beze mě jste ztracení." posměšně jsem se uškrnula a vezmula si svoje saky-paky.Naposledy jsem se otočila na zbytek skupiny. Jejich pohledy mluvili jasně -nechtějí mě tu.Nebudu jim vysvětlovat,že až se otočím všichni zahynou.Na jejich přání jsem se tedy rozešla,nechávajíc je na pospas armádě...
Já jsem,ale nezdvořák.Ani se nepředstavím.
Jsem jedna z přeživších,kteří měli obrovské štěstí v životě. Jmenuji se Bethany. Mám přírodně blond vlasy,jenž mi lemují záda,pronikavě modré oči,plné rty a knoflíkovitý nos.Má postava je hubená, světlejší barvy kůže.Nepatřím mezi jedince,kteří dosahují výšky dvou metrů,ale ani mezi ty nejmenší.Moje výška činí 1,69m.To je o mě asi všechno. Jó,a mám 16 roků.
Procházela jsem sutinami a připomínala si domov.Kdysi honosné domy,obklopující zahradou teď vypadaly jako hromádky nedohořelého popelu.Něco jsem zaslechla. Byly to vrtulníky blížící se rychlistí blesku.Zbystřila jsem,utíkajíc schovat se před jejich zbraněmi. Měli za úkol zabít zbývající hrst přeživších. Přistáli pár metrů přede mnou a já měla co dělat,abych je nepostřílela.Noták klidni se.
,,Hoši prohledejte to támhle" rozkázal.
,,Ano pane!" odpověděli hlasitým pokřikem.Pff.Prý pane.Nenápadně jsem vykoukla a zjistila,že míří ke mně.Ti už nikdy nikde mířit nebudou.Ze zad jsem si zdělala kuš a nabila jí šípem. Jeden mi byl nebezpečně blízko,tak jsem ho raději střelila do hlavy.Headshot! Tělo jsem nechala ležet na zemi a utíkala se schovat za balvan.Docházejí mi skrýše. Sakra!Dala jsem se tedy na tichý útěk,nechávajíc za sebou tu ohromnou přesilu.
,,Ale,ale kohopak to tu máme!" vykřikl někdo za mými zády.Zaškeřila jsem se a věděla,že to není dobré ba naopak,čeká mě smrt.Nebo ne?Otočila jsem se a měla jasno.Taková přesila?Nemám šanci!Viděla jsem co dělají s vyvrhely společnosti.Namířili na mě zbraně.Ušklíbla jsem se.
,,Dvacet na jednoho?Jako vážně" posměšně jsem nadhodila,oddalujíc svou smrt.
,,Jestli chc-" nedomluvil.
,,Má pravdu pane!Navíc by se mohla líbit princi!" řval jako o život.Ikdyž přiznávám.Chtěl mi zachránit krk.
,,Pravda vojíne to by mohla...inu,nezabiju tě pod podmínkou,že budeš poslouchat moje rozkazy!Poté ať si s tebou dělá král či princ co chtějí" zachichotala jsem se.Já a poslušná?Tak ten byl dobrej!Snad to vydržím.
,,Okej.Vy jste tady šéf" sarkasticky jsem se uklonila. Na povel složili zbraně.Vždy jsem byla spíše holka od rány než slušňačka.
,,Dobrá tedy."
Přesunuli jsme se do helikoptéry.Poděkovala jsem chlapíkovi,jenž mi zachránil kůži a sedla si opodál. Přemítala jsem si slova,která řekl.
,,Navíc by se mohla líbit princi."
Přisednula jsem si k menší skupince a vyptávala se na věci,které jsem měla zrovna na jazyku.
,,Proč mě chcete dát princi?" nevěděla jsem jak otázku sformulovat.
,,Nikomu tě dát nechceme.Víš vždy,když královský syn dosáhne dvacetijedna let usporádá se soutěž o jeho ruku.Myslím,že se to jmenuje něco na způsob Royal Engagement,nebo něco takového.A proč ty?Prostě máš šanci." přišlo mi to zvrhlé,ale přitom mi to připomínalo jednu knihu.Selakce?Né,Redakce?To už vůbec.(Žádné reklamy tady.😝)
,,A čím,že to?Protože to umím se zbraní?Nebo snad tím,že jsem vyvrhel?Myslím,že se na královnu nehodím.Jsem někdo kdo,nenávidí takové lidi jako jsou oni.A přidat se k nim? Nebo jim dokonce dělat královnu?O to se nikoho neprosím a ani nebudu.Vždyť umím jenom anglicky a-a česky" letmo jsem si vzpoměla na Českou republiku.Jak mi chybí.
,,A co němčina?" pozvedl obočí s tázavým pohldem.
,,Dobře německy taky,ale to je minimální.Chápeš?" koukla jsem se na něj a čekala na odpověď.
Ahojky.Nová story se odehrává v daleké budoucnosti.
Budu ráda za každý koment a vote,ale není to povinné.
Užijte si čtení.
Váš AnonYM
:-}
