It's ME

•1•

,,Skyler! Vstávej nebo přijdeš pozdě!"

Ó jaká to krásná slova po ránu. No... teď je budu asi slýchat hodně často.
Po krásných, teplých a slunce plných prázdninách je tu zase ta Satanova budova, zvaná ŠKOLA.

A samozřejmě to bych nebyla já Skyler Willson, kdybych hned první den nezaspala. Šnečím tempem jsem zamířila do koupelny, kde jsem si začala čistit zuby.
,,Skyler! Pohni si trošku!" Volala na mě máma. ,,Vždyť už jdu!'' Zavolala jsem na ni ještě s plnou pusou zubní pasty. Potom jsem si začala česat svoje kaštanově hnědé vlasy.
Já se vůbec nějak nelíčím. Připadá mi to jako stráta času, takže po rozčesání vlasů, jsem zamířila do svého pokoje, a hodila jsem na sebe obyčejné černé tílko, kostkovanou červenou košili, kterou jsem nechala rozepnutou a džínové kraťasy.

,,No konečně... už jsem myslela, že se už nikdy neobjevíš..."
,,Taky ti přeji dobré ráno mami".
Po tom co jsem tohle řekla se na mě máma vražedně podívala, a šla směrem ke dveřím. Začala si obouvat boty.  ,,Austine!'' Vykřikla ještě až sem sebou škubla. Austin je můj starší brácha.
,,Už běžím!" Volal když sjížděl zábradlí podél schodů.

Normálně bych jela autobusem, ale protože nestíhám musím jet do školy s mámou a Austinem. Austin se mnou na školu samozdřejmě nechodí. Chodí na vysokou. A jelikož je jeho škola tím samým směrem jako mámina práce, tak ho tam vozí.
Máma je novinářka a pracuje v nějaké kanceláří či co. Když mi bylo pět tak se s tátou rozešli. Potom už jsme ho nikdy neviděli.

•••••

Jedeme v autě. Máma s Austinem sedí ve předu a něco tam řeší. Mě je to jedno protože mám sluchátka v uších a poslouchám hudbu. Za chvilku už auto stálo na parkovišti u mé školy. Rozloučila jsem se a vystoupila z auta. Když odjeli já tam pořád stála jak solnej sloup a koukala na budovu školy. Nechtělo se mi tam. Nemám tam žádné kamarády a ostatní mi pořád dělají samý naschváli. Nakonec jsem se rozhodla se pohnout z místa, a už jsem šla směrem škola.

Šla jsem po chodbě a nikdo si mě naštěstí  nevšímal.Cestou k mé skříňce jsem si vyndala mobil abych se podívala kolik je hodin.Měla jsem ještě 10 minut než začne vyučování... takže pohoda. Když jsem došla ke skříňce uvědomila jsem si, že teď tam nic dávat ani brát nepptřebuju, tak jsem se jen otočila na patě a šla do třídy.

Když jsem do třídy vešla, tak jsem si sedla do nejzádanější lavice. Po chvíli už jsem slyšela jak mě Mandy se svou partou slepic pomlouvá. Neva... už jsem si zvykla. Mandy je taková... dá se říct i bárbína. Ona je úplně vypatlaná, ale zákeřná zároveň nechápu jak to dělá. Bohužel... chvíli jsem taky byla její slepicí. Nechápu jak jsem se s ní někdy v životě mohla bavit.

No dnešní "vyučování" mělo jen dvě hodiny a vypadalo asi tak že nám učitel přál, cituji: plno úspěchú v  letošním školním roce, který vám doufám přinese mnoho úspěchů, a doufám že mezi sebou, jakož to třída, budete mít přátelské vztahy.
Tak to určitě... Zmiňoval se ještě o nějakým překvapení za 14 dní, ale stejně si myslím že to bude jen nějakej test z matiky.

Rozhodla jsem se že místo toho abych jela v tom smradlavým autobuse, tak radši podpořím svoje zdraví a domů půjdu pěšky. Samozdřejmě Willsonová mít štěstí prostě nemůže, tak začalo pršet. Takže jsem domů přišla zmáčená a naštvaná. Samozdřejmě nic netrvá věčně, a mou náladu zpraví suché oblečení, a nějaký dobrý film.

Takže tohle je první část mého nového a zároveň prvního příběhu. Předem se chci omluvit za pravopisné chyby.
Doufám že se vám příběh aspoň trochu zamlouvá... Budu šťastná za každý názor. 😁 Budu se snažit aby části vycházeli co nejčastěji. Děkuji za přečtení 😁