Jessica pohlédla na svého šestiletého grošáka Dreamara ze sedla, srst měl vlhkou a matnou ,mezi šedými chlupy chvilkami probleskla bílá barva a jejich povrch se hýbal při jeho dýchání.
Dala jsem lehkou pobídku do klusu a začala pomalu vysedávat s uvolněnou otěží, projížděním dalších a dalších rohů jsem se ztratila ve svých myšlenkách natolik že se mi z hlavy vykouřilo trénování.
Valacha jsem ještě pomaleji opracovala, poté z něj slezla a zamířila k parkurovým stojanům.
,,Tak co Deamere na co se cítíš?'' s posměškem jsem stáhla svůj pohled na pohupující, znuděný pohyb svého valacha.
Odfrkl si, ale nezastavil. Vzala jsem břevno a začala stavět kavalety s malým odstupem.
Kůň na mě civěl jako kdyby to, co jsem právě dělala, viděl poprvé, neodpustila jsem si úsměv.
Přiběhla jsem k němu a objala ho, kdyby nebyl on ebyla bych tam kde jsem teď , možná ani takový člověk. Myslím si že mě každý koňák pochopí, láska ke koním je něco úžasného a tomuhle všemu vděčím rodičům, vždyť bez jejich podpory by se taky leccos nedalo.
,,Ach Dreamere, ještě že tě mám'' utřela jsem slzu, která mi stékala po tváři a pohladila jsem ho na šíji, jemně mě odstrčil svým sametovým čumákem.
Zvedla jsem nohu do levého třmene a vyhoupla se do tmavě hnědého sedla které na tak světlém koně nádherně vynikalo, byla jsem na něj ohromně pyšná.
,,Tak se trochu hejbej, ty lenochu jeden'' popleskala jsem ho po pleci a zasadila mu trošku tvrdší pobídku aby se neflákal.
Začali jsme klusat a já se snažila s ním co nejvíce pracovat, aby na skocích pěkně reagoval.
Překlusali jsme kavalety párkrát za sebou, vše se nám dokonale povedlo a mě tedy nesměl chybět úsměv na obličeji.
Lehce jsem seskočila, doběhla ke stojanům a začala o ně opírat ležící břevna od jízdárnového písku. Zasadila jsem je na sedmou odrážku aby byli tak velké na soustředění koně při jeho skocích.
Pohlédla jsem znovu na to líné, ale přitom dokonalé a mírumilovné zvíře které mě právě svýma velkýma očima z dálky pozorovalo a tak moc láskyplně se na mě koukalo že jsem se skoro rozpustila. Pomalým krokem jsem k němu vyšla , chvíli se sám rozhodoval jestli mi může jít naproti, ale nakonec zůstal stát .
Když se mi podařilo k němu dojít jemně jsem ho pohladila a nasedla.
