Klidný spánek. Něco, co John už nějakou dobu postrádal. A ke všemu to počasí. Posledních několik týdnů bylo neustále deštivo. Zvláštní, je léto. Už pěkných pár let se letní teploty držely na čtyřiceti stupních a nešly dolů po několik týdnů. Tahle změna byla více než podivná.
Kapky deště bubnovaly na velké okno ložnice. John se s trhnutím posadil a zmateně přecházel pohledem každý předmět na okenní římse. Kaktus, kaktus, krabice od pizzy s fixem nakresleným smajlíkem, pod kterým stálo "Dobré ráno". Je hezké, když vám někdo popřeje dobré ráno po noci plné velmi živých nočních můr.
V kuchyni provedl svou ranní rutinu. Otevřel krabičku s léky, která ležela na lince a vzal si dva, jako každý den. Nebylo to příjemné, ale za to, že díky nim mohl jít do práce a celý den fungovat, to stálo.
Když se chystal dát si snídani, zazvonil telefon.
"Pane Harte, máte se co nejdříve dostavit do své kanceláře, přeje si s vámi mluvit předseda Rady," ozval se ženský hlas.
"Děkuju, Joanette. Tohle vypadá důležitě, jinak by nebyl takhle osobní. Nevím, jestli mám být poctěn, nebo se bát," zabručel John a zalil mlékem misku kukuřičných lupínků.
"No tak na to budete muset přijít sám, já se do toho raději míchat nebudu. Ale zněl klidně a zmínil něco velice pozitivního. Jenže poměrně pozitivně naladěný vypadal i když umřel šéf projektu. Takže přeju hodně štěstí," rozloučila se sekretářka Joanette.
"Tak jo, dnešek bude očividně ještě dost zajímavá záležitost," prohodil John a pustil se do lupínků...
YOU ARE READING
The Gate
Science FictionPíše se rok 2045. Na orbitě Země probíhá konstrukce Brány, portálu, který má umožnit cestování na jiné světy. Nový šéf projektu John Hart ale brzy zjistí, že něco není v pořádku. Jeho nadřízení z vysokých míst vydávají podivné rozkazy a mají ještě p...
