Procházím si příběhy, zda bych si našla ještě něco ke čtení.
Někdy najdu... Než zjistím, většinou v úvodu, kolik let je hlavní hrdince.Chápu, že autorkám je něco málo pod patnáct. Ale opravdu, opravdu se nedokážou trošku více uvolnit a když už píšou ze života "dospělých" tak by svým hrdinům mohli dát i dospělejší věk?
Mě samotné, bude letos třicet.
A když čtu, jak si v sedmnácti letech přijde hlavní hrdinka stará a nebo velmi dospělá.
Mám pocit, že mám nárok na starobní důchod.
A zas na druhou stranu se musím smát.
Ta děvčátka chtějí jaký si respekt a obdiv starších. Ale copak to jde?
Nemůžu si pomoct, nejde.
Nejde je brát vážně.
Ne po tom všem, co čtu a píšu.
Mám ráda hodně příběhů, ale pohádky s nádechem pro dospělé... Ne děkuji.
ČTEŠ
Krutá Melissandra aneb Drsný kritik "Příběhů" na Wattpadu
RandomNe to nejde. Nejsem dokonalá, ale čeho je moc toho je příliš. Chyby v textu, neznalost psaného tématu...