Evil rises | Lolirock

0

,,Sestro, prosím!" vykřikl jsem za dívkou s karmínovými vlasy, která neúnavně běžela přede mnou. V mém hlase bylo slyšet zoufalství a hlavně, vyčerpání.

Jenže dívka, nezastavila, naopak, přidala ještě více do kroku. Chtěl jsem jí dohnat, ale byl jsem na pokraji sil.

Stěží jsem se protáhl skrz trnité křoví, které se mi lehce zabodlo do odkryté kůže, na které tak zanechalo několik krvavých ranek. Popotáhl jsem nad ukrutnou bolestí, která mi projížděla tělem.

Do očí se mi nahnaly štiplavé slzy. Hned jsem je setřel hřbetem ruky, protože by bylo nedůstojné, aby právoplatný dědic trůnu brečel.

Rozeběhl jsem se za sestrou, která se mi už ztrácela z dohledu, jenže po chvíli se mi vyčerpáním podlomily nohy a já tak spadl do mělké louže pode mnou.

,,Sestro," fňukl jsem a z posledních sil se podepřel lokty a podíval se na sestru, která tiše stála opodál a pozorovala, jak se valím v kaluži.

,,Jestli si nepohneš, tak zabijí i nás!" okřikla mě. Přikývl jsem, byl jsem si totiž vědom toho, co nadejde, když si nepospíšíme.

Sestra přešla ke mně a s kamenným výrazem (kterým se snažila zakrýt své starosti) mi ochotně podala dlaň. Mlčky jsem její pomocnou ruku přijal a postavil se na nohy.

,,Musíme najít někoho, kdo se o nás postará," prohlásila po chvilce ticha. Pohled měla upřený na noční obloze, která byla posetá hvězdami.

,,Jinak nepřežijeme," dodala po chvilce.

Jinak nepřežijeme... Měla pravdu.