Happy birthday Saidie!!

Takže, ahoj! Jmenuji se Saidie Nikiforov. Zdá se vám to příjmení povědomé? Nedivím se vám. Ano, jsem mladší sestra slavného Victora Nikiforova, krasobruslaře století. Ale bruslit neumím. Naposledy, když jsem to zkusila, nějak se mi podlomila noha, hodila jsem držku na ledu a zlomila si ruku. Jo a ještě jsem měla pěkné krvácení z nosu. Jsem šikulka, že? Ale na druhou stranu mám talent na sporty. Ale na ty na zemi. Jinak něco o mě.

Vypadám stejně jako bráška, jen s tím rozdílem, že já mám dlouhé vlasy do půlky zad a jsou lehce vlnité. A taky nejsem vysoká, spíš menší postavy.

Ale nejdůležitější rozdíl mezi námi je: „Já nejsem tak otravná jako on!"

Možná si říkáte, že ze mě mluví závist, avšak tak to není. Jestli se vám někdy povede s ním sedět u stolu, uvidíte, jak je strašně otravný. Ale je to ten nejlepší bratr. Vidím ho jen párkrát do roka, protože bydlím v Londýně u příbuzných. Přijela jsem sem ve svých 12 letech. Rodiče řekli, že se musím naučit anglicky už jako malá a trochu nové země mi prospěje. A tak jsem skončila v Anglii. Ale jsem tu spokojená. Našla jsem si přátele a hlavně jsem dostala šanci se stát modelkou. Proto mám trošku problémy ve škole. Někdy musím utíkat od svých fanoušků. Skříňka se mi plní psaníčky od kluků, kteří mě prosí abych s nimi šla na rande. Ale já žádné vyznání od nich nikdy nepřijmu. Je tu totiž jen jeden kluk, kterého miluji.

Yuri Plisetsky.

Další ze známých hvězd krasobruslení. Zbožňuji na něm úplně všechno. Vím o něm úplně všechno. Jsme prostě jeho fanynka. Ale skrytá. Jediný kdo o mé mánii ví, je Ruu. A často si mě kvůli tomu dobírá. Tak jí to potom oplácím, jejím šílenstvím kolem skupiny the GazettE.

Do doby mých sedmnáctin, jsem ani nevěděla, že o mě Yurio ví. A toto je příběh, jak jsem dostala ten nejlepší dárek k narozeninám.

--------

Nedočkavě jsem přešlapovala u pásu se zavazadly a čekala na to svoje. Před pár minutami jsem dorazila do Japonska, kde se měla konat oslava mých narozenin. Nevím proč Victor zvolil zrovna Japonsko. Ale bylo mi to jedno. Mě stačilo, že ho uvidím. Protože jsem ho naposledy naživo viděla před dvěma lety, kdy měl nějakou krasobruslařkou soutěž v Londýně.

Konečně jsem uviděla svůj malý černý kufr se samolepkami kočiček. Připadá mi to hrozně roztomilý.

S úsměvem jsem sevřela rukojeť kufru a vykročila směrem k vestibulu. Tam jsem se rozhlížela a hledala nějaké plavé vlasy.

„Saaaiiiii!" zaslechla jsem výkřik a než jsem se nadála, už jsem ležela na zemi pod Victorem, který mě drtil svojí vahou.

„Jejda! Moje chyba!" řekl a ihned mi pomáhal se zvednout.

S povzdechem jsem ho objala.

„Stále stejně otrapa, co?" zasmála jsem se.

„To bylo hnusný." zaúpěl, ale pak se usmál, „Tak pojď, půjdeme do lázní!"

Vzal můj kufr a navedl mě na směr. Následovala jsem ho ven. Tam jsem si ještě víc přitáhla šálu, protože se mi do tváří opřel mráz. Victor nadšeně vypravoval o všem, co se za dobu našeho odloučení stalo a tak jsem měla dostatek času si ho prohlédnout. Všimla jsem si, že má vlasy trochu delší a také, že vyrostl. A to aspoň o deset centimetrů.

„A jsme tady!" řekl asi po deseti minutách. Stáli jsme před velkým domem. Byl to takový ten typický japonský dům. Neměla jsem moc času se rozhlédnout, protože se rozrazily dveře a k nohám nám spadl černovlasý kluk. Měl obtisk podrážky na obličeji a na sobě měl jen ručník zavázaný v pase. To mě ale nepřekvapilo tolik, jako to, co následovalo potom.

Ve dveřích totiž stál mladík s krátkými blond vlasy a ofinou spadající přes jedno oko. Na sobě měl černou mikinu s tygrem a legíny s leopardím vzorem. Soudě podle jeho natažené nohy a naštvaného výrazu, to byl on, kdo prokopl černovláska skrz dveře.

„Y-Yuri...Plisetski?" zašeptala jsem tiše a vykulila oči. Avšak ihned jsem uhnula pohledem, protože na mě Yurio zaměřil zrak.

„Tebe já znám!" řekl nahlas, došel ke mně a těsně se přiblížil svým obličejem k mému, „Nejsi ta modelka z časopisů?!"

„A-Ano..." podařilo se mi vypravit.

„Těší mě." řekl a podal mi ruku. Všimla jsem si, že má taky trochu červené tváře. Přijala jsem jeho ruku a zlehka ji stiskla.

V duchu jsem jásala. On mi podal ruku!! Yuri Plisetsky!!!!!

„Jdeme dovnitř, pozval jsem i pár dalších přátel." řekl Victor a vysadil si černovláska, který doteď ležel na zemi, na záda. Uvědomila jsem si, že to je Yuuri Katsuki. Srdce mi poskočilo. Nikomu to neříkejte, ale jsem i yaoistka. A od té doby co jsem se dozvěděla, že Yuuri a Victor spolu něco mají, tak je shipuju. Ale pššt...

„Dobře." řekla jsem, vyhnula se pohledu Yuria a rychle zamířila dovnitř.

--------

Svalila jsem se na postel. Je úplně boží! On je tu Yurio! Yurio! On!

Rozhlédla jsem se a pak rychle vstala a začala nadšeně tančit. Dělala jsem různé kreace, skákala do vzduchu a dělala kraviny.

Vyrušilo mě zaklepání na dveře. Ihned jsem došla otevřít.

„Za chvíli začíná oslava! Vezmi si na sebe něco slavnostního a přijď dolů. Už na tebe čekají." vychrlil ze sebe Victor a zase zmizel.

Pokrčila jsem rameny a otevřela kufr. Vzala jsem si na sebe džíny a červeno-černou kostičkovou košili.

Když jsem sešla dolů do hlavního pokoje, kde se měla konat oslava, vyděšeně jsem zalapala po dechu.

Čekala jsem jen málo lidí a hlavně moje rodiče, ale uvnitř se to zaplnilo všemi známými krasobruslaři, z různých koutů světa.

„Tak to je moje úžasná sestra! Saidie!!" křikl Victor, přišel ke mně a dal mi na hlavu malou korunku. „Začíná párty!!"

Najednou se přede mnou vytvořila fronta a všichni mi nosili dárky. Pár z nich mě ještě požádali o fotku či podpis. A jeden z nich byl překvapivě – Yurio.

Po chvíli už se oslava rozjela na plno. Victor pustil hudbu tak nahlas, div se celý dům nezhroutil. Nějak jsem se napojila na krasobruslařku -tuším, že se jmenoval Sala- která mě donutila vypít plnou láhev saké. A pak už jen tanec, nějaké kraviny a objímání každého, kdo se mi dostal do cesty. S Yuriem bylo objetí asi nejdelší. Alkohol jakoby posunul všechny mé zábrany a tak jsem úplně ho úplně v klidu vyzvala na tanec.

--------

Probudila jsem se s pocitem, jak krásně mi je. V posteli bylo teplo a tak jsem se k tomu teplu přitulila ještě blíž. Potom mi došlo, že to teplo dýchá. Zprudka jsem otevřela oči a podívala se, kdo vedle mě leží. Zamrazilo mě. Byl to Yurio. Vlasy měl rozcuchané a zlehka oddychoval.

Vyděšeně jsem vykopla nohu a on spadl z postele.

„C-Co se děje...?" zeptal se rozespale a rozhlížel se. Hned jak mě spatřil, celý obličej mu zrudl.

„P-Promiň!" vykoktal a ihned se zvedl, „Nevíš, co se včera stalo?"

„N-Ne..." odpověděla jsem mu roztřeseně.

„K čertu s tím!" křikl najednou a povalil mě na postel.

„Co to děl-"

Přerušil mě svými rty, které zlehka přiložil na ty moje. Vzal můj obličej do dlaní a já ho objala kolem krku. Po chvíli se odtáhl a pohladil mě po tváři.

„Happy brithday, Saidie..." zamumlal anglicky a znovu spojil naše rty.