Svět mýma očima

Kapitola 1

Je tu teplo, zavrtím se a začnu každodenní rozcvičku, stejně jako  moji sourozenci. Akorát už mi tu začíná být trochu těsno, už nemám na ty rozcvičky moc místa a potom to nakonec dopadne tak, že někdo někoho kopne do hlavy.

Vzbudím se a už je tu vážně, ale vážně těsno. Začínám se někam posouvat, no snad tam bude větší prostor. Vypadnu jako malý váleček a začne mi být opravdu zima, ale zase pro změnu se můžu normálně hýbat, no spíše se válet a snažit se nespadnout na záda. Najednou mě začne něco lízat. Máma, párkrát se mi o tomto stvoření zdál sen, ale nikdy mě nenapadlo, že bych ji viděl ve skutečnosti. Akorát, že jsem ji neviděl, jen cítil. Bylo to jediné, co mě dokázalo vážně zahřát.