Kluk z krabice

3. Krabice

Ležím na posteli. Oči mám od slz a nedokážu se ani pohnout. Musím myslet na odpoledne.

Ti kluci to zřejmě dělají protože je to baví.. ale co je vtipného na tom, krást holkám batoh a poté je nutit ten batoh "lovit"? Je normální dělat zle lidem kteří nic neprovedli?
Utápím se ve svých myšlenkách a přestávám zvládat své emoce. Slzy, které sem držela na krajíčku, nyní pomalu kloužou po mých tvářích. Celý svět je tak zkažený... Do háje! 

V životě jsem neměla moc možností splnit si svoje přání.. možná sem měla začít cvičit už před rokem a pořád to neodkládat... měla sem pomoci tehdy sousedce namalovat plot, ale byla sem moc líná... byla to zkrátka karma... vrací mi vše co sem nedělala, všechny ty propásnuté chvíle a možnosti...

Ze skříně se ozve obrovský rachot. Jako by tam někdo pohodil petardu.

Cuknu sebou a zvednu se na nohy. Co to sakra bylo?! Pomalu a ostražitě se blížím ke dveřím své dvoukřídlové skříně. Pootevřu dveře a ihned mě pohltí oslnivá fialová záře.  Zabouchnu. 
"Co to je?" heknu pro sebe. Nevím jestli tomu dát šanci a nechat mě to zabít.. Jsem docela paranoidní a hlavně v takových věcech, a věř mi, že nejsem paranoidní jen tak.. už sem se s tímhle setkala jako malá. Něco podobného se mi stalo.. Vím že tehdy sem z toho byla vyděšená. 

"eh... hmm...hek.." Ze skříně se ozývá nějaké mumlání. Křach... bum.. Zvuky, jako by někdo po něčem lezl. Teď něco i shodil. Něco spadlo na zem...."Propána!" Zaslechnu.

 Oči se mi rozšíří nejistotou a mírným záchvatem paniky a strachu, kvůli kterému se mi husí kůže rozlezla po celém těle.