Slepota [YAOI]

~ 4 ~ Nechceš to zkusit? ~ 4 ~

~ Další část, další část! :D Varuji, že v této části je obsažen rozhovor Oikawi a Iwaizumiho o poměrně nemravným věcech :D Jinak si to užijte :) ~

To, co řekl, mě upřímně překvapilo. Čekal jsem něco jako odpor k homosexualitě, zklamání v našich spoluhráčích nebo snad vztek, že jsme něco takového vůbec viděli, ale nic z toho se nestalo. Jeho hlas byl naprosto klidný, ale bylo v něm nechápání. Nechápal to a hledal odpověď u mně. 

Nahlas jsem polkl a po tváři mi stekla kapička potu. Co jsem mu měl říct. Něco jako : ,,Vím přesně, jaké to je, sám jsem gay, zabouchl jsem se do tebe a přál bych si, aby jsi mě ojel."? Ne, to by asi nebyla úplně nejlepší volba.

Udělal jsem jeden nejistý krok k němu a lehce si povolil kravatu od školní uniformy. Začínalo mi být horko. 

,,Víš,... možná se to zdá naprosto nepředstavitelný, ale... tyhle lidi vidí stejný pohlaví stejně jako... m-my opačný pohlaví. Je to vrozená vada, se kterou nejde nic udělat, tudíž jí nejde nijak popírat. Nic na tom není, láska je pro každýho, ale jsou tu lidi, který... to vidí jako něco vrcholně nechutnýho a potom tyhle lidi odsuzují..." dovysvětlil jsem nejistě a snažil se neznít posmutněle.

Zaujatě jsem k Oikawovi zdvihl zrak. Neřekl bych do něj, že to dokáže brát tak vážně a že k mým otázkám bude tak shovívavý. Měl pravdu, člověk si nemůžu vybrat svou sexuální orientaci, ale mně prostě nešlo do hlavy, jak je možné, že jsou takoví lidé schopní mít... ehm... to... no tamto...

Otočil jsem se k němu bokem a pomalu se zase rozešel naší předešlou cestou, Oikawa mě během chvíle dostihl a zařadil se vedle mě. 

,,Chápu, že s tím nic udělat nemůžou, ale jak je možný, že to tyhle lidi dokážou dělat? Ještě bych to chápal u lesbiček, ale... chlapi? Jak... jak je to možný?" zeptal jsem se na rovinu. Neměl jsem důvod to nějak obcházet. Ne když jsem mluvil s Oikawou. 

Když jsem to uslyšel, na chvíli jsem zatajil dech a podíval se před sebe. Vím, že mě Iwa-chan vždycky bral jako blízkého kamaráda, ale takovou otevřenost vůči mně bych nečekal. Nevadilo mi to. Alespoň jsem tak věděl, že mi věří. 

,,No... víš, ono dělat to s chlapem není zase tak špatný..." sakra. Sakra, sakra, sakra. Sakra! 

Řekl jsem to a ani jsem si neuvědomil, co jsem řekl. Je dostatečně inteligentní na to, aby si z toho vyvodil, že s tím mám nějaké zkušenosti. Sakra! 

Co bude teď? Zhnusím se mu? Odkopne mě? Už nikdy se mnou nepromluví? Nebo to přijme? Budeme nadále kamarádi? Uznal by, že by byl schopný mi mou lásku opětovat? 

Miliony otázek kolovaly mou hlavou, zatímco jsem si pomalu uvědomoval, že bude možná dobře, když se to dozví. Když se dozví, že jsem na kluky. Stejně bych mu nedokázal celý život lhát. Jednou bych to stejně řekl.

Nakrčil jsem obočí v udivení a s překvapeným výrazem jsem se zadíval na Oikawu, který se ztuhle díval před sebe a skousával si spodní ret mezi zuby. 

,,Poč-... počkej... Ty... s tím máš nějaký zkušenosti?" zeptal jsem se nejistě. 

Řekl, že to není tak špatný. Ví o tom něco? Třeba něco zjistil na internetu. Nebo... nebo to už s klukem dělal?

Z jeho strany se mi jako odpověď dostalo lehkého a nejistého pokývání hlavou. Vyvalil jsem oči. 

,,Takže jsi gay?" vyhrkl jsem na něj otázku, což jsem asi neudělal moc dobře, protože hnědovlasý nahrávač sebou leknutím cukl a zamrkal. Sklopil pohled k chodníku. Potom opět kývl. 

Vyrazilo mi to dech. Myslel to vážně? Já vím, já vím, neměl bych se zase tak divit. Issei a Matsukawa taky byli gayové, při čemž jsem to já vůbec netušil. Ale zrovna Oikawa?

Král všech dívčích snů? Vždyť on by mohl ukázat a dostal by, kteroukoli by chtěl! 

Dobře, dobře, uklidni se, Hajime. Nic se mezi vámi nezmění. Je to tvůj kamarád z dětství, tohle váš vztah nijak nenaruší. 

Opět jsem pohlédl na Oikawu. Vypadal... smutně a sklesle. V očích se mu leskly obavy. Jakoby měl strach z mojí reakce. Nevěřil bych, že to řeknu, ale bylo mi ho v tu chvíli docela líto. Zlehka jsem mu tedy položil ruku na rameno. 

,,Oi-Oikawo... já tě neodsuzuju. Nic se mezi náma nezmění. Pořád budeme kámoši, jo?" snažil jsem se ho trochu povzbudit. 

Sakra, tohle není zrovna moje partie. To on byl vždycky ten, který povzbuzoval druhé.

Podíval jsem se na něj s nepatrnou nadějí. Nevím, jestli jsem byl rád, že mnou neopovrhne, ale ani nevím, jestli jsem byl nešťastný, protože spolu možná nikdy nebudeme nic mít. 

Lehce jsem se na něj usmál na náznak, že jsem v pořádku, a potom kývl hlavou. On kývl hlavou nazpátek a potom sundal ruku z mého ramena, zatímco se díval vpřed. 

,,Takže... dá se to snýst? Myslím... gay sex..." na tváři se mu rozhostil lehký ruměnec a ztěžka se snažil zůstat v klidu. Já se taky musel trochu začervenat. 

Ano, už jsem to s klukem dělal. Většinou to bylo s někým podobným, jako jsem já. Mám na mysli zoufale zamilovaného gaye, který byl už pěknou dobu zamilovaný do svého hetero kamaráda a prahl po dotyku jiného muže. Bylo to vždy jenom takové vzájemné ukojení, nic víc. 

,,J-Jo... když víš, jak na to..." řekl jsem tiše a stiskl rty k sobě. 

Chápavě jsem pokýval hlavou. Sice mi bylo trochu trapné se ho takhle vyptávat na jeho intimní zážitky, ale zvědavost byla silnější než zdravý rozum. 

,,Jasně... a... je to něco, co ti... dokáže nahradit... sex s holkou?" ptal jsem se dál s ostychem. Jestliže se na to nezeptám teď, tak už nikdy.

Váhavě jsem kývl hlavou. 

,,Jo, to určitě jo... Sex s holkou jsem měl jenom jednou, ale... na sex s klukem to nemělo... Jenže to je asi kvůli mý orientaci, takže..." odpověděl jsem zamyšleně. 

,,V-Vážně? No, tak to asi nemusí bejt tak špatný..." usoudil jsem a nechal konverzaci viset ve vzduchu. 

Nic jsem neříkal. Nevěděl jsem co. Nevěděl jsem, jak mu to přiblížit tak, abych se u toho nemusel propadnout hanbou.

Ale pak mě napadlo něco naprosto šíleného. Něco tak šíleného, že jsem nevěděl, jestli bych měl odvahu to zrealizovat. Kdybych to teď řekl, riskoval bych, že absolutně zničím to, co jsme doteď budovali. Riskuji tolik, včetně našeho celého přátelství, ale jsem přesvědčený, že už se mi nikdy nenaskytne lepší šance na to, abych mu něco takového nabídl. 

Zprudka jsem se zastavil a podíval se na něj.

,,Iwa-chan... nechceš to zkusit?" zeptal jsem se s poměrným klidem, kterému jsem se musel podivit i já sám, a zvědavostí v očích. 

Čím déle jsem čekal na odpověď, tím déle jsem si uvědomoval, že jsem to pravděpodobně vůbec neměl říkat...