Deanova lekce 101 andělských otázek

Upozornění: Kéž bych vlastnila Supernatural.

„A to je to, čemu říkáte Orel, a támhle je Drak," řekl Castiel a ukázal na shluk hvězd na nebi. Dean se podíval v tomto obecném směru, ale upřímně netušil, o čem to sakra Cas mluví. Seděli na Impale hodiny. Dopřávali si přestávku a pár piv podle tradice, ale anděl začal celou tu hvězdnou věc a Sam pak usnul, nechávaje tak Deana s Castielem s jejich fascinací oblohou.

„Vždy můžeš najít hvězdu Sirius v souhvězdí Velkého psa. Je to totiž ta nejjasnějších hvězd na obloze."

Bylo hezké vidět anděla nevypadat jak ryba na suchu, i když ten jeho výraz ryby byl většinou roztomilý.

„Víš, spoustu o noční obloze a hvězdách?" pravil Dean dívaje se z jeho místa na čelním skle auta vedle sedícího anděla.

„No... ano," odpověděl Castiel trochu pomalu a nejistě, ale malý úsměv si našel cestu na jeho tváři. „Já může být poměrně nováčkem vůči lidskosti, Deane, ale nejsem nic nového na Zemi. A noční obloha se mění pomalu."

Lovec zabručel v odpovědi a obrátil se zpátky k nebi. Snažil se nemyslet na to, jak starý anděl musí být. Bylo to docela znepokojující; zejména s ohledem na to, že vůči věku Castiela se Dean zdál jako nemluvně. Možná to bylo to, co Castielovi tolik vadilo...

Castiel pokračoval v jeho malé přednášce, mluvil o souhvězdích a arabských nebo čínských jménech hvězd. Ve skutečnosti se mu to podařilo velmi dobře popsat. Dean si byl jistý, že viděl, o čem anděl mluvil. Jo, bylo oko, a ocas, a... počkat, to mu připomnělo-

„Hej," promluvil, přičemž strategickou využil ticha, zatímco Castiel se vybíral další cíl ke konverzaci. „Mám jednu otázku."

„Pokusím se co možná nejlépe odpovědět."

Dean se posadil, a otočila se k němu.

„Co se děje s andělskými křídly?"

Castiel zamrkal a naklonil hlavu v jeho nechápavém gestu.

„Nejsem si jistý, jestli chápu."

„No," začal Dean, odložil láhev dolů na kapotu, „v podstatě každý příběh o andělech se zmiňuje, že mají velké majestátní křídla. Nemusím být profesor, ale vím hodně o těchto mytologických kecech, a že se zdá až příliš konzistentní, aby to byla náhoda. Vím, že vy jste dostali ty strašidelné temné věci, ale... já nevím. Něco není v pořádku."

Anděl se na chvíli zamračil.

„Ano ... máte pravdu. Andělé v minulosti lidem na Zemi odhalili svá fyzická křídla. Ale to není něco, co by teď nikdo z nás udělal."

„Jo, proč ne?"

„To... těžko se to vysvětluje."

„Jsem si jistý, že to pochopím, pokud se o to alespoň pokusíš."

Castiel si povzdechl a podíval se na chvíli pryč, než se zase obrátil zpátky k Deanovi s jakousi rozhodností.

„Naše křídla jsou ... něco jako projev naší milosti na Zemi. Nejsou to křídla, jako mají ptáci, ale z nějakého důvodu lidská psychika preferuje je takto vidět. Pochybuji, že to bylo tak jasné, když přišel první andělé, ale legendy tento obraz, představu posílily... v každém případě, ukázat svá křídla pro anděla je... je to gesto, které..."

Odmlčel se a zamračil a znovu se obrátil ke hvězdám, jako by hledal slova.

„Co je to... agresivní, nebo tak něco?" zeptal se Dean a zjistil, že si užívá 101 andělských otázek. Bylo to určitě lepší než další informace o hvězdách.