Clown

1. Poznání

„Crrrr!"

„Ne, prosím!" pomalu jsem otevřela oči a vypnula budík na mobilu.

Dnes se mi opravdu nechtělo vstávat, ale práce nepočká. Posadila jsem se na posteli a dlaněmi si promnula oči. Vstala jsem z postele a vydala se trochu zkulturnit do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a učesala vlasy. Nejsem jedna z těch dívek co mají nádherné husté dlouhé řasy, takže jsem to vyřešila tak, že jsem si nechala nalepit umělé. Vypadá to dobře a ušetří mi to spoustu času na ranních přípravách. Hlavně jen pro informaci nejsem žádná barbie, řasy jsou to jediné co si upravuju. Každopádně sem-tam, když je potřeba nanesu i lehce make-up. Po ranní hygieně jsem se vrátila do pokoje obléct nějáké slušné oblečení - zvolila jsem černé skinny jeans a světle modrou blůzku s černým lemováním. Vzala jsem si mobil a malou černou kabelku přes rameno a vyrazila do kuchyně na snídani. Bydlím sama v malém bytě, ale pro mě to stačí.Přítele žádného nemám a ani nehledám.

Z lednice jsem si vzala oříškový jogurt, sedla si ke stolu a začla jíst. Bylo půl osmé ráno a já už musela vyrazit do práce. Vydala jsem se pomalu od domu, do práce chodím pěšky nemám to od domu nijak daleko, jen asi dvacet minut. Pracuji jako prodavačka v kavárně. Do práce jsem dorazila s desetiminutovým přestihem.

Vyslékla jsem si bundu a oblékla pracovní zástěru. Kavárnu otvírám vždy buď já a nebo majtelka, střídáme se spolu, více pracovníků tu není potřeba. Každé ráno si ještě pro sebe uvařím kávu než otevřu. Dnes po ránu to tu bylo jako každý jiný den. Přišlo asi deset lidí a všichni chtěli kávu s sebou.

Později okolo druhé hodiny do kavárny vstoupili dva celkem pohlední kluci. Když se posadili, obešla jsem pult a mířila pro jejich objednávku.

„Dobrý den, co si dáte?" zeptala jsem se s úsměvem.

Kluk co seděl blíž ke mně se na mě celou dobu koukal a velice zajímavě se u toho na mě usmíval, na nějáké děvče to určitě zapůsobí, ale mně to nahánělo spíše strach.

„Dobrý den, dám si jedno Americano, děkuji."

A zase ten jeho úsměv, absolutně z toho člověka nemám dobrý pocit. Po tom co si objednal první kluk, druhý zvedl pohled od mobilu do kterého celou dobu koukal a podíval se na mě. V očích mu v tu chvíli tak neuvěřitelně krásně zajiskřilo, až jsem z toho málem otevřela pusu údivem. Tak nádherné oči jsem ještě u nikoho neviděla...

„Zdravím," řekl a nahodil úplně dokonalý úsměv, „dal bych si Cortado."

„Dobře, zachvíli to bude." Naposled jsem se usmála, otočila jsem se a vydala se za pult.

Ještě než jsem stihla odejít dále od stolu, zaslechla jsem jak jeden z nich řekl pouhé jedno slovo a to slovo bylo

„Beru!"

Nevěnovala jsem tomu pozornost, každopádně předtím než tohle řekl o ničem nemluvili, tak by mě celkem zajímalo, na co to bylo mířené. Připravila jsem objednávku a odnesla jim ji ke stolu. Po tom co jsem si vyslechla poděkování jsem se odebrala stoupnout si zase zpátky za pult. Celou dobu jsem je po očku sledovala. Nehledě na to, že jsem neměla nic lepšího na práci, tak mě tahle dvojce i strašně zajímala. Nevím proč, nikdy jsem se o kluky nijak nezajímala a tohle abych to upřesnila taky nebyla láska na první pohled. Byl to prostě jen obyčejný zájem. Každopádně myslím, že ten druhý kluk po mně taky celkem dost koukal, snažil se být nenápadný, ale moc mu to nešlo.

Po tom co ti dva dopili své kávy se zvedli a přišli zaplatit k pultu. Zkasírovala jsem je a ten který měl ty nádherné oči na mě ještě před odchodem mrkl. Naposledy jsem se usmála a odešli. Bylo to pěkné pokoukání, ale všeho moc škodí. Šla jsem tedy uklidit stůl u kterého seděli a když jsem brala nádobí ze stolu, všimla jsem si, že na jednom ubrousku který byl pod sklenicí na kávu je něco napsané. Podívala jsem se blíž a uviděla na ubrousku napsané telefonní číslo a u toho ještě menším písmem(zavolej). Odnesla jsem nádobí k pultu a ubrousek hodila do koše. To zrovna, ještě se trápit s chlapem ... Ani náhodou.

Zbytek dne uběhl klidně, nikdo už tu v kavárně neseděl, všichni jak rychle přišli tak rychle odešli.

Večer v 18:00 když už se zavíralo, jsem pozhasínala v kavárně a zamkla dveře. Mám strašně ráda když chodím večer domů. Když je tma a vše všude svítí, ještě k tomu když je půlka prosince. Prostě nádhera. Šla jsem domů různými ulicemi, ale dneska to nebylo jako každý jiný den, kdy si užívám tu večerní atmosféru.

Dnes jsem se cítila celkem nepříjemně, nejprve jsem nevěděla proč, později mi přišlo, jako by mě někdo sledoval. Ať jsem se koukala kam jsem se koukala nikoho jsem neviděla. Pár kolemjdoucích lidí, ale nikdo nevěnoval pozornost ničemu jinému než sobě. Když jsem přišla k domu, tak už jsem z toho byla celá nesvá a nervózní. Pořád jsem na sobě cítila něčí pohled. Chtěla jsem odemknout dveře, ale vypadly mi klíče z ruky. Ohnula jsem se pro ně a když jsem se narovnala zpátky, tak sem se ještě pro jistotu rozhlédla kolem sebe a v tu chvíli mi málem vypadly oči z důlku.

Nedaleko od mého domova z jedné zapadlé tmavé uličky na mě koukala hlava klauna. Tělo vidět nebylo, pouze hlava. Málem jsem z toho šoku dostala infarkt. Chvíli jsem na něj koukala a nemohla se vůbec pohnout ... Měl zelené vlasy které mu trčely z červené kukly kterou měl okolo obličeje. Obličej měl úplně bílý a rty úplně rudé. Zbytek těla jsem neviděla. Nevím jak dlouho jsem na něj zírala, ale z ničeho nic se pohnul a vylezl ze tmy. Zase tam jen stál a koukal a já zírala ještě víc. Stihla jsem si všimnout, že zbytek oblečení co na sobě měl bylo jen černé. A po další neskutečně dlouhé chvíli udělal krok a pak další, pořád se ke mně přibližoval. Na to už mi zase naskočil zdravý rozum a já si uvědomila, že bych se měla co nejdříve někam zdekovat.

Otočila jsem se a co nejrychleji se snažila nacpat klíč do zámku, sem tam jsem se otočila na klauna který byl čím dál blíž a blíž, až se mi nakonec podařilo odemknout dveře.Naposled jsem se na něj podívala a to už byl jen pár metrů ode mne, tak jsem rychle zapadla do dveří a s velkým prásknutím je zabouchla.

„Do prdele" Oddychla jsem si, srdíčko mi bušilo o sto šest a já zůstala ještě asi 5 minut stát namáčklá na vchodových dveřích bytovky a rozdýchavala jsem, co se právě stalo.

Ahoj lidičky, tak jsem si řekla, že bych zkusila taky něco napsat. Tak snad se vám můj první příběh bude líbit. :)