Byla zima, venku padal sníh a já seděla za oknem a čekala, než mi můj kamarád Kyle dá vědět ,že už je před mým domem. Konečně. Vyšla jsem ven ,ale tam nikdo nebyl, byla jsem dost zmatená ,rohlížela se všude kolem a najednou přiběhl Kyle. Objal mě, popřál mi všechno nejlepší a vyrazili jsme vstříc velkoměstu. Cestou jsme míjeli plno lidí, někteří mě zastavovali ,chtěli podpis , nebo fotku. Vlastně ani nevím, proč jsem se rozhodla strávit svoje narozeniny tady. Tady, kde je tolik lidí, hlavně teď, v období Vánoc. Zastavila jsem se u staré chajdy, která měla fungovat asi jako hospoda. Kyle se na mě podíval ,jako co si myslím, že dělám, ale já vstoupila dovnitř. Tak takhle jsem si svoje narozeniny opravdu nepředstavovala. Teď jen čekám, až vyjde článek - NAŠE HVĚZDIČKA SVÉ NAROZENINY STRÁVILA NA NÉ MOC HEZKÉM MÍSTĚ, ŽE BY JI UŽ KARIÉRA NEVYNÁŠELA TOLIK JAKO DŘIV? Opak byl pravdou, měla jsem už dost těch předražených barů, restaurací, těch lidí, co si myslí, že jsou ti nejlepší a že máme všichni velké štěstí, že s nimi můžeme být v jedné místnosti. Ano, byla jsem z toho hodně otrávená a proto jsem se rozhodla vstoupit do domu hrůzy. Aspoň tedy pro lidi, kteří se pohybují kolem mne. Rozhlédla jsem se a všichni upřeli výraz na mě. Něco ve stylu "Co ta tady dělá?". Nebyli nadšení ze mě, ale ani já z nich. Nakonec každý odtrhl zrak z mojí osoby a mě se ulevilo. Nějaká holka ke mně přiběhla, ať si jdu sednout k její partě, šla jsem, Kyle šel taky. Posadili jsme se ,světla se zhasla a hospůdkou začala znít velmí známá píseň. "Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí, zdraví".
