Nenávidím svůj život!
Ano, nenávidím!
Jmenuji se Amber Lancaster, a je mi 16 let.
Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malá. Je to jediný čas, kdy jsem netrpěla touhle ohavnou a nemožnou nemocí, která mi zničila život.
Hrála jsem florbal, strašně mě bavil. Dále jsem běhala, tancovala, jenže pak... se to stalo. Nebudu vám to tu zrovna podrobně vysvětlovat, nerada vzpomínám na ten moment. Stejně si ho skoro nepamatuji.
Mám ochrnutou celou spodní část mého těla, proto jezdím na vozíčku.
Téměř každý týden musíme řešit s lékaři mojí situaci. Trochu mě to deptá.. kdykoliv přijdu, doktoři začnou mít ty svoje kecy o tom že jsem silná a že si dobře vedu. Ve skutečnosti jsem dost labilní a někdy mám chuť vážně spáchat sebevraždu.
Ve škole se mi za mou nemoc smějí, učitelé nechápají proč mě ještě rodiče nešoupli do nějakého ústavu. Jediná moje opora je moje nejlepší kamarádka Juan, která mi se vším pomáhá a díky ní jsem se ještě také psychicky nezhroutila.
Přála bych si, abych se z té nemoci jednou vyléčila, ale vím, že je to skoro nemožné.
Přesto.. kdo ví, co bude v budoucnosti?
________________
YOU ARE READING
THAT ILL
General FictionAmber Lancaster, je šestnáctiletá dívka trpící velmi vážnou nemocí. Má ochrnutou spodní část těla a proto je nucena jezdit na vozíčku, který ze srdce nenávidí. Přestože je na tom velice špatně, rodiče přesvědčili lékaře, aby normálně chodila do škol...
