Ahoj, já jsem Rozálie...

Ahoj já jsem....

Ahoj, jmenuji se Rozálie a je mi 14 let. Mám mladší ségru Toničku té je 8 a dva starší bráchy, Vítka tomu je 24 a Kubu tomu je 21, ti už, ale s námi nebydlí. Teda nikdy s námi nebydleli, jsou z Českých Budějovic. Mamka se jmenuje Jitka a je jí 41. Můj taťka má 48 a vlastní naší hospůdku.

Narodila jsem se 30.10.2002 a chodím do základní školy na druhý stupeň, tedy do 8.B. Mám dvě nejlepší kamarádky, Nikol a Nelču. U nás na vesnici kde je asi 2500 obyvatel a kde se zná skoro každý s každým se kde co hned rychle rozkřikne. Bydlím v rodinném domku s mamkou, taťkou, ségrou, babičkou a dědou. Doma máme fenu, dalmatina, která se jmenuje Julča a taky kočku, která je doma, a které říkáme Čiči, nebo Micko.

Začátek příběhu

Dneska je 30.6.2016 a právě mi oficiálně začaly prázdniny a zítra jedu na koňský tábor do Albrechtic u Karviné. Nemůžu se dočkat, ale mám menší problém, jako vždy ještě nemám zbaleno. Vždycky balím na poslední chvíli. Na tábor mám jet s kamarádkou z koní Luckou. "Tak co jaké máš plány na léto?" ozvala se Nikol. "Ehm. Co? Já? No zítra odjíždím na ten tábor a ještě nemám zbaleno. Vždyť mě znáš." odpovím a usměju se. "Na koho čekáš?" ucítím něčí ruku kolem mého pasu, tohle je můj kluk, Viktor, je o rok starší, o hlavu vyšší a jsme spolu od března. "No na taťku má pro mně přijet, ale nikde ho nevidím a taky čekám na ségru." usmála jsem se a otočila jsem se na Vikiho. Ten se usmál a řekl: "Už musím takže si užij tábor a rezervuji si tě až přijedeš.", "Díky a né, že tu budeš dělat bordel jako v dubnu." řekla jsem s lišáckým úsměvem. "Neboj. Tak ahoj." řekl, dal mi pusu na líčko a pomalým krokem odcházel do jídelny na oběd, na schodech do jídelny se otočil a zamával mi, na hrudi jsem naznačila srdíčko a pak jsem se otočila zpátky k Nikol, ke které už přiběhla  Nela a pár dalších spolužaček. "Neboj hned jak se vrátím tak spolu zajdem ven." řekla jsem Nikol a ta se jen usmála. "Fajn." odpověděla Nikol a dál se bavily s Nelou a ostatníma spolužačkami. "Kde je táta?" ozval se hlas za mnou. "Toni já fakt nevím už tady měl dávno být." odpověděla jsem Toničce. Crashing, hit a wall Right now  I  need  a miracle... "To bude taťka" podívám se na mobil a opravdu volá mi táta. "Ahoj tati, kde jsi?" ptám se, "Už jedu, počkejte mně před tou pizzerii. Jo?" řekl taťka a já odpovím: "Jo už tam jdem." zavěsím. "Máme jít k pizzerce říkal taťka" podívám se na ségru a pak na holky. "Tak jdem ne?", "Nikol a půjdeš se mnou pak domů?" ptá se Nela, "Počkejte my vás zavezem." řekla jsem a vydali jsme se k pizzerce.

"Tak ahoj holky a krásné prázdniny." řekla jsem, když Nikol s Nelou jsme vysadili před zastávkou.

1.7.2016

V 8.00 hodin jsem vstala a šla jsem se osprchovat a umýt hlavu. Vyčistila jsem si zuby a dala jsem si řasenku. Dobalila jsem si pár hygienických potřeb a řasenku. Odjíždím až ve 14.00 hodin takže mám ještě spoustu času. Na tenhle tábor je zákaz mobilů a všech elektronických věcí. Jsem zvědavá co budu dělat, když se budu fakt nudit. Na oběd jsme měli ovocné knedlíky, ale moc jsem jich nesnědla z toho jak jsem nervózní a zároveň se hrozně těším. Šla jsem naložit tašku do auta a jenom doufám, že mám všechno. Cesta trvala hodinu a půl. Vezla mě tam mamka a tak trochu jsme zabloudili. Jsme na místě. Mamka mě šla přihlásit a já jsem čekala na Lucku. "Ahoj" uslyšela jsem Lucčin hlas. "Aaa ahoj." vykřikla jsem nadšeně až se po mně pár lidí otočilo. "Nevíš kde je Lenka?" zeptala se mně Lucka. "Kdo je Lenka? Myslíš Boberovou?" zeptala jsem se. "Jo tu myslím.", "Jo tu neznám, ale slyšela jsem o ní." řekla jsem a vyšly jsme směrem k parkovišti, kde na mně čekala mamka. "Mám tu ještě chvilku počkat?" zeptala se mně mamka. "Ne to je dobrý už můžeš jet." odpověděla jsem. "A opravdu máš všechno? Nepotřebuješ ještě něco? Mám ti zajet koupit něco sladkého ještě?" ptala se mně mamka. "Fakt ne mami, už můžeš jet, mám toho dost a navíc je tady bufet." odpověděla jsem. "No dobře tak ahoj zlatíčko a užij si to. Měj se." řekla mamka a dala mi pusu na líčko a obejmula mně. "Ahoj mami." řekla jsem a mamka nasedla do auta a já jsem šla za Luckou. Viděla jsem ji jak se baví s nějakýma dalšíma holkama. "Ahoj." přišla jsem a ony se na mně podívaly. "Ahoj." odpověděly mi. "Tohle je Rozárka." řekla Lucka a já jsem se usmála a kývla jsem. "Já jsem Lenka. Ty jsi Viktorova holka?", "Jo jsem." odpověděla jsem a usmála jsem se. "Já jsem Aďa." řekla nějaká zrzavá holka vedle Lenky." "A já jsem Sabča." odpověděla ta nejstarší z nich. "Ráda vás poznávám." odpověděla jsem...

Ahoj po roku, co jsem nějakým způsobem zapomněla, že je Wattpad se mi začalo stýskat po psaní. Tak jsem se rozhodla, že zase začnu psát. Nejdřív jsem chtěla psát blog, ale pak jsem si vzpomněla na tuhle super stránku. Tahle "knížka" bude z části podle pravdy a z části vymyšlená, takže pokud se Vám tahle "kniha" nebude líbit tak se prosím zdržte komentáře! Velice Vám děkuji...♥