Dcera Lulusily

1

Jmenuji se Laura. Dříve jsem byla Suchá, ale nyní? Změnily mi příjmení na Bernardová. Říká vám to něco? Jsem dcera jůtuberky Lulusily. Nikomu bych to nepřála. Ve škole si ze mně všichni utahují a posmívají se mi. Proč? Kvůli mé matce. Kdo by neznal slavnou ošklivou Lulusilu že? Každý má problémy, ale nikdo tak velké jako já....
" Laurinko! Nechceš být v mém novém videu? " ptá se mě matka. " Ne! Rozhodně ne! " Matka se zamračí. " Copak ti přelétlo přes nos?" ptá se. " Nic!" odseknu naštvaně. Odejdu do svého pokoje a zavřu s prásknutím dveře. Chci zpátky k taťkovi. Když mi byly dva měsíce, matka od nás odešla. Byla tehdy mladá a skoro nikdo ji neznal. S tatínkem jsme bydleli v malém domku na jihu Čech. Tam jsem byla oblíbená, měla jsem spoustu kamarádek a matka mi vůbec nechyběla. Jenže v páté třídě si táta našel přítelkyni. Vůbec jsem se s Evou ( jeho přítelkyní) neshodla. Když jsem byla v sedmé třídě, stala se ta nejhorší věc. Táta měl nehodu. Jel z práce domů, spěchal a silnice klouzala. Dostal smyk a naboural do stromu. V nemocnici na následky nehody zemřel. Eva řekla, že mně nechce a tak soudy vyhledali mojí matku. Nikdo se mě nezeptal, jestli k ní chci. Radši bych šla do děcáku, než k ní. Jenže jsem musela. Teď bydlím ve velkém domě s matkou a jejím přítelem. Dneska je neděle. Zítra (v pondělí) musím zase do školy. Budu muset snášet posměšky, nadávky a pitomé vtipy svých spolužáků. Nikdy jsem neměla problém se s někým zkamarádit, dokud moje nová třída nezjistila, kdo je moje matka skoro jsem se s nimi zkamarádila. Všechny naděje se však rozplynuly druhý týden školy, když mi matka přišla naproti ke škole... Nejhorší na tom je, že lidi ze třídy pořád nepřestalo bavit urážet mě a dělat si srandu z toho, kdo je moje matka.
***Lulusila viev***
Od doby, co se sem nastěhovala Laura se všechno změnilo. Nechápu, proč je na mne tak naštvaná. Udělala jsem jí něco? Ani videa se mi už točit nechtějí. Proč je furt tak naštvaná? Ona mě snad nesnáší. Každou noc jí slyším plakat. Do školy chodí nerada. Učí se dobře. To jo, jenže se vůbec nesměje. Ve škole jí prý šikanují, ale nechápu proč. Uchází mi snad něco? Já té holce snad nikdy nebudu rozumět. Má svůj vlastní pokoj, iPhone, velkou skříň se spoustou hezkého oblečení a je moc krásná. Je po tátovi. Udělala jsem chybu, že jsem je opustila? Neshodli jsme se a Petr, Pavel jak se to vlastně jmenoval? trval na tom, že si dítě necháme. Já neměla dostudováno a navíc jsem byla moc mladá....
***Laura viev***
Ach... Je asi deset večer a já si píšu s mojí nejlepší kamarádkou. Jmenuje se Kristýna. Bydlí však hrozně daleko. Jenom jí můžu říct, jak se cítím a jak hrozné to tu je. Uvidíme se v zimě, poměru s Kiki a její rodinou lyžovat do Alp. Každý rok jsem snimi jezdila. Nic na tom nemění ani skutečnost, že bydlíme daleko od sebe. Už je hodně pozdě, myslím, že si půjdu lehnout. Zítřek bude horší. Pomyslím si, zhasnu světlo a rozpláču se. Pláču každý večer do polštáře. Je mi jedno, jestli mě matka uslyší, pomáhá mi se vyplakat. Nakonec usnu se slzami v očích. Tuto noc se mi zdají alespoň hezké sny. Jindy mám příšerné noční můry. Na co mi bude, když si budu furt jen stěžovat? Musím přestat a začít se smát vtipům o mé matce! Jo! To přesně udělám!