Jelen a laň

Prolog

To léto se Lily opravu těšila na dopis z Bradavic. Tento dopis ji měl totiž potvrdit, zda měl profesor Kratiknot pravdu, když předpověděl, že se stane primuskou. Netrpělivě každý den odtrhávala dny z kalendáře, léto se zoufale vleklo.

21. července teprve?!

30. července jak dlouho ještě?

Většina dní byla pohodových, teplých dnů, kdy si povídala s rodiči, vyprávěla, dozvídala se novinky z mudlovského světa, který jí byl stále blízký, psala si s přáteli dopisy a vypracovávala domácí úkoly, které ještě jako studentka šestého ročníku dostala a opakovala si kouzla. Večer odtrhla list z kalendáře a těšila se, až skončí srpen.                                                                                 Odtrhla datum a zahodila papír do koše. Jak moc jí chyběla kouzla! Na nočním stolku hůlka jen ležela a přímo vybízela, aby se zas kouzlilo. Lily si pro odlehčení otevřela Kouzelné formule pro sedmý ročník od Kleofáše Kroutila a snažila se rukou napodobit pohyb, zakreslený na ilustraci.

V srpnu měla jet s rodiči a Petunií do Francie. Rád by se podívala po tamějších památkách a samozřejmě se podívala po nějakých cizích kouzelnících, zkusit najít kouzelnické vesničky, udělat průzkum za hranicemi Británie. Ve svém okolí už našla dvě kouzelnické rodiny, šikovně se skrývající v odlehlých kopcích. Navštívila je a jen s nechutí zjistila, že kouzelníci nemají rádi, když je někdo odhalí, byť je to také kouzelník. Do Francie nakonec nejeli, protože si Lilyin otec zlomil nohu. Celé léto tak mohla strávit leda tak učením a chozením ven. Ačkoliv byla oblíbená a i mezi mudlovskými měla přátele, shledala, že si s nimi nerozumí, tolik jako dřív. Možná to bylo tím, že jim její každoroční odjezd pryč připadal podezřelý. A že jim byla až příliš často nucena lhát.

Lily otočila stránku v knize. Usmála se. Formuli na přivolání vody, Aquamenti zvládala již od čtvrtého roku studia. Vyrušilo ji otevření dveří.

„Matka vzkazuje..." Petunie se zarazila. Její jediná slova k Lily byla vždy něčím, co jí vzkazovala matka nebo otec. Oba se snažili dcery přimět ke konverzaci. Marně. Starší sestra zatvrzele odmítala mluvit, když byla Lily nablízku. Petuniiny oči se zúžily, když uviděla knihu kouzel a zahleděla se do země. Lily ucukla rukou, aby zavřela knihu, ale zarazila se. Už žádné skrývání.

„Pety? Co jsi říkala?" usmála se na sestru a snad posté sledovala, jak naprosto ignoruje její existenci.

„..je večeře.." vyhrkla Petunie a vyběhla z pokoje. Lily shodila nohou knihu na zem.

„Pety!" stihla vykřiknout, když uslyšela ťukot na sklo. Otočila se k oknu a rozzářila se.

Byl to Marleenina sova pálená, přinášející dopis.