Holmes or Moriarty ?

Krutá vzpomínka

Sherlock
Jen tak tam seděl na okraji budovy a poslochal Bee Gees 'Stayn'Alive '.

Moriarty
„Ó, konečně je to tu.
Ty a já, Sherlocku.
A naše otázka, poslední otázka.
Žijeme dál.
Aww, tak nudný, žejo.
Jen přežíváme.
Celej život jsem hledal nějáký rozptýlení a tys byl nejlepší. Teď už nemám ani tebe, protože jsem vyhrál!
A víš co? Nakonec to bylo snadý.
Snadný!
Teď si zas musím jít hrát s oubyčejnýma lidma. Ale i ty jsi obyčejnej jako všichni ostatní.
Tak jó.
Začínal jsi pochybovat jestli jsem skutečný? Dostal jsem tě, skoro?"

Sherlock
„Richard Brook."

Moriarty
„Nikomu ten vtip nedochází, ale tobě jó."

Sherlock
„Zajisté."

Moriarty
„Á hlavička."

Sherlock
„Richard Brook je v němčině Raichenbach.
Případ, který mi udělal jméno."

Moriarty
„Jen jsem se chtěl pobavit.

Skvělé, tohle jsi taky chytil."

Sherlock
„Doby jsou čísla. Každé klepnutí je jednička, každá pauza je nula. Binární kód. Proto se mi ti zabijáci snažili život zachránit. Bylo to ukryté u mě, v mojí hlavě. Pár řádků počítačového kódu, který prolomí každý systém."

Moriarty
„Klientům jsem řekl: Poslení u Sherlocka je bačkora."

Sherlock
„Ale už ho mám tady. Můžu s ním změnit všechny záznamy. Můžu zabít Richarda Brooka a vrátit zpět Jima Moriartyho."

Moriarty
„Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, je to moc snadný! Tohle je moc snadný. Žádný kód neexistuje ty tupče!!!
Ta čísla nic neznamenají, naprosto nic. Snad si fakt nemyslíš, že pár řádků počítačového kódu nám zbortí svět pod nohama. To jsi mě zklamal.Vážně jsi mě moc zklamal, obyčejný Sherlocku."

Sherlock
„Ale ten rytmus."

Moriarty
Svita číslo jedna, díky Johane Sebastiene Bachu."

Sherlock
„Tak jak..."

Moriarty
„Jak jsem se dostal do tý banky, do Toweru, do vězení, loupež za bílého dne. Stačí jen pár ochotných účastníků.
Věděl jsem, že to zbaštíš.
To je tvoje slabina.
Vždycky chceš, aby to bylo důmyslný. Tak dotáhnem hru dokonce?
Jen závěrečný akt.
Jsem rád že sis vybral vysokou budovu, to je milí způsob."

Sherlock
„Způsob? Způsob čeho?
No jistě. Mé sebevraždy."

Moriarty
„Geniální detektiv usvědčený z podvodu. Čet jsem to v novinách, tak to musí být pravda. Miluju noviny. Ty pohádky. A bývají i pěkně ponuré."

Sherlock
„Stejně můžu dokázat že jsi vytvořil naprosto falešnou identitu."

Moriarty
„Aww, prostě se zabij.
Je to mnohem snazší.
No, ták.
Kvůli mě.
Prosííím."

Sherlock
„Jsi šílený."

Moriarty
„To ti dochází až teď?
Ooáá, dobrá. Dám ti ješte další motivaci. Jestli nezemřeš, zemřou tvý přátelé."

Sherlock
„John."

Moriarty
„Nejen John.
Ale všichni!"

Sherlock
„Paní Hudsonová."

Moriarty
„Úplně všichni."

Sherlock
„Lestrád?"

Moriarty
„Tři kulky, tři střelci, tři oběti. Už je nikdo nemůže stopnout.
Leda, že tě moji lidé uvidí skočit.
Hmm?
Můžeš mě nechat zatknout. Můžeš mě nechat mučit. Můžeš si se mnou dělat, co chceš, ale nic z toho jim nezabrání stisknout spoušť. Tvý jediní tři přátelé na světe zemřou.
Ledaže."

Sherlock
„Ledaže se zabiju.
Dovrším tvůj příběh."

Moriarty
„Uznej, že je to víc sexy."

Sherlock
„A já zemřu zostuzen."

Moriarty
„No, jistě o to přece jde.
Ááá, už tu máš diváky.
Tak šup.
Notak.
Říkal jsem ti jak to skončí.
Tvoje smrt je to jediný, co ty zabijáky odvolá.
Já to rozhodně udělat nehodlám."

Sherlock
„Dáš mi jen chvilku prosím? Jen chvilku soukromí?
Prosím."

Moriarty
„Jistě."

Sherlock
„Hahahaha."

Moriarty
„Co? Co je zas ?
Co jsem přehlíd?"

Sherlock
„Ty, že to udělat nehodláš. Takže zabijáky je možné odvolat.
Máš signál, kód, heslo, číslo. Nemusím zemřít, dokud mám tebe!"

Moriarty
„Óhoho.
Myslíš přimět mě zrušit rozkaz?
Ty, že mě k tomu dokážeš přimět?"

Sherlock
„Ano.
A uděláš to."

Moriarty
„Sherlocku, tvůj velký bratr mě ani stádem volů nedokázal přimět udělat nic, co bych nechtěl."

Sherlock
„Ano, ale já nejsem můj bratr.
Nezapomeň.
Jsem jako ty.
Hotový udělat cokoliv.
Třeba shořet.
Připravený udělat co se obyčejní lidé neodváží.
Chceš, aby jsme si potřásli rukama v pekle?
Nemám v úmyslu tě zklamat."

Moriarty
„Né.
Silácké řeči.
Né.
Jsi obyčejný.
Jsi obyčejný, straníš se svatoušky."

Sherlock
„Možná, že se svatoušky straním. Ale nemysli si ani na vteřinu, že jsem jeden z nich."

Moriarty
„Né.
Nejsi. Už chápu. Nejsi obyčejný. Né. Jsme stejný. Jsi já.
Děkuju.
Sherlocku Holmesi.
Děkuju. Bůh ti žehnej.
Dokud jsem na živu zachráníš přátele.
Znáš cestu.
Tak to hodně štěstí."

Boom.