Best Friend

43 6 11
                                        

Čekal jsem na chodbě jen pár minut, ale zdálo se mi to jako staletí. Nervózně jsem přecházel z rohu do ruhu a neustále myslel na Carmen, mou kamarádku. Co asi ve vedlejším pokoji s matkou probírá? Chtěl jsem tam nakouknout, ale neodvážil jsem se. Řekla mi, ať počkam venku. Je to má nejlepší kámoška, tak jsem tedy čekal. Teda ona si myslí, že jsme jen kámoši, já to cítím jinak. Chtěl bych ji milovat do konce věků, a nejen to... Známe se s Carmen od dětství, já byl vždy o šest let starší. Já a ona jsme snad ty nejlepší kamarádi, který za dobu trvání tohodle vesmíru žili. Miluju ji. Dneska se jí chci vyzpovídat... snad mě pochopí. Přešlapoval jsem z nohy na nohu, znáte ten pocit, když jste nejvíc nervózní a musíte dlouho čekat? Každý zná ten pocit.  Po chvilce jsem uslyšel zavrzání. Otočil jsem se směrem ke dveřím a úžasle civěl na Kari. Stála tam jako bohyně krásy na Olympu a já neměl slov. Barvené modré vlasy měla volně rozpuštěné a padaly jí až na záda. Na sobě měla jen upnuté černé tílko, ze kterého jí skoro vylézaly ňadra a modré  krátké kraťasy. Jak se stihla převléct? A proč se převlékala? Carmen se zářivě usmívala a mě se rozklepala kolena. I dospělákům se v břiše můžou občas rozletět motýlci.

"Matte? Máma říkala, že u tebe spát můžu..." promluvila a já skoro vyletěl radostí až do stropu. Ta holka má ale super mámu.

"Skvělé, máš pyžamo?" nenapadlo mě se zeptat na nic podstatného, ona se jen rozesmála a nadzvedla opravdu velkou tašku. Ta má tak sexy úsměv.

"Mám všechno." zašeptala. Usmál jsem se, ale jsem netušil jsem, jak to myslí. Vzal jsem její tašku a mezitím, co se ona loučila s matkou, zanesl jsem její zavazadlo do mého auta. Nechci se nějak zvlášť vytahovat, ale mam Lamborgini.

"Pojď už, Carm!" zavolal jsem na ni. Opíral jsem se o kapotu auta, když vycházela z domovních dveří a zvláštně se na mě usmívala. Už jsem tam nemohl parkovat moc dlouho, stál jsem totiž na místě pro vozíčkáře. Vlezl jsem napravo, na místo řidiče a strčil klíčky do zapalování. Nastoupila ke mě do auta a já sešlápl plyn. Auto se rozjelo.

*************

Zaparkoval jsem své auto před garáží, a pomohl jí vylézt ven. Krásně se na mě usmála já jí vzal tašku. Takové božské stvoření přece nebude nic těžkého tahat. Odemkl jsem svou vilu, ve které sice žiju se svým otcem, ale brzo, velmi brzo bude celá jen moje. A pak do ní nastěhuju Karm s celou její rodinou. Pokud ovšem bude souhlasit. Dneska se jí hodlám zeptat přesně na tohle. Vztoupili jsme spolu dovnitř, já jsem Carmen sundal kabát, pod kterym měla jen tolehké oblečení a pověsil jsem ho na věšák. Carm to tu zná, tak jsem jí jen řekl, aby si sedla do obýváku na gauč. Mám jí v plánu i opít, jestli nebude s nastěhováním souhlasit. Je jí sice teprve patnáct, ale tak...dneska si vrznout chci... Přišel jsem za ní s flaškou čehosi silného skrytou za zády. Zrovna listovala nějakými novinami, u toho měla nožku přes nožku a tvářila se extrémě vážně. Sedl jsem si naproti ní. Vzhlédla ke mě a zasmála se. A já ani nevím čemu.

"Co?" podivil jsem se.

"Nic, nic...promiň. Já jen, že se známe takovou dobu. Vzpoměla jsem si, jak si jel na skejtu po rampě a málem ses na něm zabil." vyprávěla a já vzpomínal na doby, kdy jsme byly děti. V tu dobu, kdy jsem jezdil na skateboardu, mi bylo čtrnáct.

"Hey! Mně to bolelo!" zasmál jsem se a hodil po ní nejbližší polštář, jako za starých časů. Odrazil se jí od hlavy a spadl na zem. Carm ho s nadšením zase zvedla a mrskla mi ho zpátky. Ale s větší silou, než bych čekal. Povalila mě na zem a než jsem se stihl nějak zvednout, seděla mi na hrudníku. Byl sem překvapený a ona vypadala zezdola tak krásně. Tak sexy.

Bitch!Onde histórias criam vida. Descubra agora