WITHOUT YOU | H.S.

4.

Život bez Harryho byl jiný. Stýskalo se mi po něm a měla jsem pocit, jako by mi někdo urval půlku srdce.  Ale život šel dál, já pořád chodila do školy, pomáhala jsem mámě doma a chodila za paní Stylesovou na návštěvy. Naši rodiče nevěděli, že jsme teď já  a Harry něco víc. Nevěděli, že na něj myslím dvacet čtyři hodin denně a v noci přemýšlím nad tím, jaké by to bylo kdyby teď zaklepal na okno a políbil mě. Vždy když si na to vzpomenu, tak se v břiše ozvou známý motýlci a na rtech cítím trošičku mrazení. Přeji si znovu cítit jeho rty.

Byla sobota, už měsíc uplynul od Harryho odjezdu a ještě ani rodičům nenapsal dopis. Přiznávám se, že na mou mysl čím dál více lezly obavy. Co když na mě Harry zapomene, co když si najde někoho jiného.  Studoval ve Francii a Francie je známá jako země lásky a romantiky, určitě tam bylo tolik krásných žen.

"Taylor, už jsi připravená? Za pět minut vyrážíme!" Volala na mě matka. "Už běžím!" Opáčila jsem a rychle jsem si nazula své hnědé lodičky. Šli na taneční zábavu ve městě, ale mě se tam nechtělo. 

Když jsme tam dorazili, byla už zábava v plném proudu. Všichni tančili a i moji rodiče a Stylesovi se rychle začali bavit. Já jsem si šla sednout dozadu do místnosti, vzala jsem si limonádu a pozorovala jsem ten ruch. Asi pětkrát se u mě zastavil nějaký mladík a požádal mě o tanec, ale já ho se vší úctou odmítla. Vždy jsem se vymluvila na to, že mě bolí nohy, zamotala se mi hlava, nebo jsem si zlomila podpatek. Nechtěla jsem tančit. Ne s nikým jiným než s Harrym. Kéž by tu byl.

Usrkla jsem si z limonády a zaposlouchala se do rozhovoru dvou mužů stojících kus ode mě. "Myslíš, že Amerika vstoupí do války?" 

"Nevím, myslím, ale že bychom těm Japoncům měli ukázat zač je toho tady v Americe loket. Jo myslím, že dřív  nebo později jim vláda vyhlásí válku"

"Ale museli bychom do armády."

"Všichni kluci budou muset do armády. Někteří co jsou na studiích v evropě se vrací a jdou na vojnu."

O válce se mluvilo všude, ale ještě nikdy jsem neměla pocit, že je tak blízko. Rychle jsem se zvedla a běžela najít matku.

"Mami jdi domů, nebaví mě to tu." Řekla jsem a běžela ven. Domů to trvalo jen chvíli a tak jsem byla doma coby dup. Doufala jsem, že je Harry v Evropě v pořádku. Sedla jsem si v obýváku na židli a chvíli jen tak seděla. Někdo zaklepal na dveře. Otráveně jsem se zvedla a opatrně otevřela. "Slečna Taylor Rebecca Roberts?" Zeptal se muž v modré uniformě. "Ano?" odvětila jsem. "Mám tu pro vás dopis z Francie." Řekl.

Já to tady asi useknu....jednak pro efekt haha a za druhé už musím někam jít i když je mi blbě a nikam se mi nechce *thumbs up and fake smile*

Co myslíte, co to bude za dopis hmmmmm? :D 

Děkuju vám holky strašně moc, že tohle čtete. takový krásný commenty....uplně mě to hřeje u ❤☺

vercasimca1 , Fake_Perrie , eva__styles , Nathalii81 DĚKUJU!