Třeba příště...

1. Kapitola

Jak to mohl jen udělat ten parchant! Pomlouvat mě za zády to dělají pětiletá děcka! Nálady a pocity se ve mě střídali jak roční oddobí.

,, Mari ale tys taky nebyla k Adrienovi jako anděl.'' řekla Tikki a u mě se ozvalo se černé svědomí. Tikki má pravdu za všechno můžu já! Kdyby mě nepodezříval tak bych ho nezačala podvádět. Teda on to mu tak říká. Prostě jsem přespala u Natthaniela a chtěla mu dát pusu na tvář ale on mi ji dal na pusu. Prý že to Adrien viděl. Bylo to ve třetím patře v paneláku a v Natthovi  pokoji. 

,, Něco mi tají a já na to příjdu jako že se Marinett Dupaing- Cheng jmenuji A taky se pokusím omluvit...'' u poslední věty jsem zčervenala a hned se mi dostala pochvala od mé kwami.

,, Jupí já věděla že se rozhodneš správně!'' tak dobře a kde začnu. Přešla jsem k hromadě časopisů kde je Adrien.

,, To je přeci skvělé Mari ale za chvilku začíná škola.'' rad či jsem uposlechla a vydala se do školy ale tam mě potkalo nemilé překvapení a to přesněji Adrien.

,, Ahojky mrško.'' začal hned Adrien ale co jsem měla čekat obejmutí to nikdy.

,, Ty parchante kvůli tobě jsem teď tak kde jsem!'' no tak to nešlo podle pánu měla jsem odejít.

,, A kde jsi?''

,, V zahozeném časopisu láska roku!'' a posměšně jsem se potom trošku zasmála.

,, Znám i jinou odpověď.''

,, Hmm a jakou?''

,, Smetiště mého srdce.''

,,No tak to teda pěkně děkuji.''

,, Můžu se na něco zeptat?''

,, Hmm.'' věděla jsem že dělám chybu ale přece se snažím to urovnat i když se mi to moc nevede.

,, Je ta jeho postel tak dobrá že si kvůli ní zahodila tu moji? Chápu Ikea pro tebe není dost dobra rad či Asko Nábytek!'' bože to je ale idiot jasně že je lepší jeho neboli Adriena voní po tělocvičně a mátě

,, Co to plácáš?'' 

,, Pravdu.'' hned po jeho slovech zazvonilo a on se vydal do třídy ale já měla jiné rozhodnutí. sedla jsem si na schody a přemýšlela nad celím rozhovorem.O točil se na mě a já se mu podívala do očí. Zrcadlila se tam celá pravda a i bolest co zažíval. Viděla jsem tam lhostejnost, pocit svobody a lítost. Ta jeho jiskra byla ta tam. Nečině na mě koukal ale pak si uvědomil co se mezi námi stalo a odešel nechal mě tam mě i moje potíže teď mi to došlo. Jeho srdce bude těžké získat zpátky. Musím jen doufat že bto bude jako u kola jednou dokážeš a už nezapomeneš. Jenže láska je tak všeobecně blbost no ne? Jo je, je to úžasný pocit co člověka dokáže naplnit ale i zabít. No rad či budu myslet jen na to první. 

Na Školu jsem se s prominutím vykašlala a šla k Effilovce. Znáte ten pocit když jste fakt někde vysoko a máte chuť skočit? Já jo a teď mě opět navštívil. Láká mě ten pocit svobody. Koupila jsem si tam horkou čokoládu vzhledem že už je podzim a je chladno jsem si nandala bundu co jsem si s sebou vzala. V této době na Effilovce nebyla skoro ani noha za což jsem byla i ráda mohla jsem i o tom popovídat s Tikki ale poslouchat se mi ty její ponauční řečí o tom že bych měla být teď ve škole. 

,, Ach Tikki co mám dělat?'' 

,, Normálně si sní promluv s chladnou hlavou, v hádkách to ho moc nedokážete.'' řekla mi Tikki a já pokývala na souhlas. 

Na uvolnění jsem ji začala povídat vtipyn o jedné blbé a zlé blondýnce. A to u Chloe. 

,, Ne může mě nic dostat leda kdyby přišel do školy s pankáčem nebo s polibky Chloe.'' hned s toho pomyšlení jsem se osypala to bych nevydržela. ,, Ty její výhružky. Jako: Nediv se Marinicko že to s tebou nevydržel podctatě neznám nikoho kdo by ano možná ta červená ochechule.'' začala jsem předstírat Chloe a musím uznat byla bych strašná zlá královna.

Šla jsem už domů a přitom si  povídala s Tikki. Otočila jsem se za sebe stál tam nějakej chlap a v ruce měl pivo koukal se na mě jak na blázna a podíval se na flašku piva kterou pak zahodil za sebe.