Richard i Corcoran se zasmáli.
„Tak blahopřeju, šéfe," řekl Corky a nabídl pravičku k potřesení.
Richard ruku přijal a krátce stiskl.
„Díky," řekl a trochu samolibě se usmál.
Byl důvod k radosti a oslavám. Roperovo konto právě ztučnělo o 200 miliónů dolarů čistého zisku. Obchod byl uzavřen.
Zapálil si doutník, pozvedl sklenku s Dom Pérignonem a prohlížel si vyprchávající bublinky.
Napil se a podíval se na majora.
„Končím, Corky," oznámil.
„Co? Jak...končíš?", zeptal se napůl bez zájmu jeho společník. I on byl o pár desítek miliónů bohatší a momentálně neměl potřebu řešit nějaké novinky. Řekli si přece, že si udělají dovolenou.
„Prostě končím," zopakoval Roper. Vstal, přešel až k zábradlí hotelového balkónu, potáhl z doutníku a vyfoukl do noci oblak namodralého kouře. „Tohle byla poslední velká rána Richarda Ropera."
„Co to říkáš?" zpozorněl Corky. „Snad jsi toho ještě tolik nevypil."
Roper se otočil.
„Jdu na odpočinek," upřesnil, aby nebylo pochyb, jak to myslí. „Konec obchodům."
Major na něj nevěřícně hleděl.
„Cha," zasmál se po chvíli. „Jo, dobrej fór, Dicky," řekl a zvedl palec nahoru.
„Není to fór," zvážněl Richard. „Stárnu a už tohle nechci dělat. Vydělal jsem dost. Teď z toho chci jen žít. Nic víc."
Znovu natáhnul a vyfoukl kouř.
„Jsi cvok?!" nadhodil Corky. „Tvoje trhy okamžitě někdo obsadí a už se zpátky nikdy nedostaneš!" upozornil šéfa v naději, že si snad ještě pořád dělá legraci.
„Jo, já vím," odpověděl klidně Richard.
„No...a co lidi, co s tebou dělají?!"
Pokrčil rameny. „Vydělali jste si všichni u mě na luxusní život. Dál se zařiďte sami," řekl Roper.
Corcoran zakroutil rozčarovaně hlavou. „To...kvůli ní?" zeptal se tiše.
Richard se odlepil od zábradlí a šel se zpátky posadit ke stolku.
„Miluju jí," řekl s pohledem zapíchnutým někam na zem. Pak zvedl zrak. „Nechci o ní přijít!"
„Ach, bože," vzdychl Corky. „Tohle je šílenství."
Richard se usmál. „Jo, možná," připustil.
„Promiňte, šéfe?" Ve dveřích se objevil Tabby.
„No, co zas?" Richard otočil oči v sloup.
„Totiž," zaváhal Tabby. „Volal Santos, pane."
„A co?" zeptal se Richard.
„Jed zmizela," odpověděl.
Richard na něj chvíli nechápavě hleděl.
„Tss," uchechtl se za chvilku. Vzápětí ale zvážněl. „Jak zmizela?! Co je to za pitomost?"
„No," pokračoval Tabby, „od rána jí neviděli. Nebyla u oběda, ani u večeře. Tak jí začali hledat...prohledali všechny domy, celý ostrov...a..."
„A co?!" vyhrkl Richard a postavil se.
„A...ve vaší ložnici prej ležel prsten...a na západní pláži chybí člun," vysypal ze sebe rychle Tabby, aby už to měl za sebou.
Richard viditelně zbledl a chytil se okraje stolu. Hrudník měl najednou v jednom ohni.
Pohlédl nejdřív na Corkyho, potom na Tabbyho.
„Zavolej Jorgeho," vymáčkl ze sebe chraplavě, „ať vyveze stroj. Chci letět okamžitě domů."
„Ale Richarde, teď v noci...", namítl Corky.
„Hned!" zařval.
Oba muži s sebou trhli a raději zmizeli, zařídit odlet.
Sáhl do kapsy pro mobil a vytočil její číslo.
'Číslo, které voláte, je nedostupné'.
Posadil se a dal hlavu do dlaní. Měl jí to říct už ráno. Chtěl jí zítra překvapit, ale ona jeho překvapila dřív. Jenže úplně jinak, než by si představoval.
Srdce začalo bít na poplach a Richard Roper si uvědomil, že právě ztratil ženu, bez které nedokázal žít...
