Mravenec

Alexander

Bylo mi 16 když se naši přestěhovali na rodinou farmu a vzali mě s sebou. Vůbec se mi tam nechtělo. Né že by se mi nelíbila farma, to jo, ale spíš mě rodiče nadobro oddělili od mých ať už jen kamarádů, tak i od nejlepších přátel.
Jen co jsme se sbalili a se všemi rozloučili, nasedli jsme do auta a jeli.
          „Alexi dej mi napít" prosila moje o 8 let mladší sestra každou půl hodinu. Pokaždé jsem jí dal ochotně napít ze své flašky poté, co ona vypila tu svou. „Ale já mám už poslední zbytek Rosie!" Připomněl jsem a ukázal jsem jí posledních pár loků na dně mé modré flašky od Bonaqui. „Mami Alex mi nechce dát napít!" ječela Rosie na přední sedadlo spolujezdce. „Lexi dej své sestře napít!" Lexi. Tak mě oslovovala máma. Úplně jsem to nenáviděl.
         „Vždyť mi to celé vyžunká!" Namýtal jsem, ale marně. Sestra mi dopila poslední vodu co jsem tam měl, co jsme tam kdokoliv měl. „no super! Dopila jsi poslední pití v tomhle autě!" Začal jsem křičet na Rosie. Té to bylo ale jedno, protože jí zaujala cedule s nápisem: „VÝPRODEJ HRAČEK-2 KM"
           Najednou jsem dostal nápad: „tati?" „ano ali?" Zeptal se táta, ale nespouštěl oči z volantu. Lépe jsem situace využít nemohl: „mohli by jsme zastavit? Mám žízeň." Táta se trochu zamračil a řekl: „teď se nám tak hezky jede... Hodinu to vydržíš" v tu chvíli zbystřila Rose: „jó tati prosím! Potřebuju čůrat!" (Což samozřejmě nepotřebovala, ale co potřebovala byl výprodej hraček.) táta nakonec povolil a za 2 KM jsme zastavili...

Jak se vám líbila 1. Část? <3