Opřela se do měkkých polštářů a napila se vína. Moře měla jako na dlani, hory v dálce pomalu získávaly tmavomodrý nádech a obloha byla lehce narůžovělá od západu slunce. To okno v ložnici si oblíbila hned první den, jako by se člověk díval na velký kýčovitý obraz, ale přitom to bylo skutečné, milé a hřejivé.
Nejdřív měla strach. Kdo byl ten člověk, který jí vytáhl z bryndy? Viděl jí pár minut a pomohl jí jen proto, že se mu líbila. Když mu řekla, že nemá kam jít, bez rozmýšlení jí nabídl střechu nad hlavou a vzal jí k sobě domů. Byl okouzlující, a tak souhlasila. Měla tehdy pocit, že horší už to být nemůže. Následovala ho, aniž by promýšlela nějaká rizika. Teprve, když s ním nastupovala do soukromého vrtulníku, řekl jí, že vlastní ostrov. Po tom všem, co se jí v Marseille stalo, si najednou připadala jako v pohádce.
Nabídl jí nejdřív ubytování pro hosty, ale pak jí pozval, ať s ním na terase povečeří. Vyprávěl jí o svém ostrově a o tom, co má rád a ona se najednou – po pár sklenkách vína – neudržela a políbila ho. Z vděčnosti, a protože cítila, že on to chce. Proč by si jinak bral takový muž domů o půlku mladší holku, než je sám?
A tak, místo v domku pro hosty, skončila v jeho ložnici. Přesně tady před tím oknem. Tady se poprvé milovali. A pak se milovali pořád, snad celou noc a celý den. A na konci toho všeho byli bez dechu a bez rozumu a propleteni jeden s druhým, si usnuli vysílení v náručí. Vzbudila se první a dlouho se dívala, jak Richard spí. Natočený na bok, svou dlaň na jejím břichu a rozcuchané vlasy se mu neposlušně kroutily nad ušima. Pak se vzbudil i on, usmál se a ona se ztratila v jeho očích. Bože, má nádherné oči! Tak pronikavé, tak modré a hluboké. Tenkrát poprvé uvnitř pocítila, že by ho snad dokázala milovat. Opravdu a upřímně, ne jen z vděčnosti.
Nejprve se zdálo, že jeho tento postoj ani příliš nezajímá. Byl pozorný, při sexu úžasný, a i když to oba brali jako obchod, chovali k sobě vzájemnou úctu.
Jed nikdy nic vlastního neměla. Vyrůstala se třemi bratry a jejich otec vlastnil několik dostihových koní. Všechno, co vydělal, vrazil zpátky do svých koní a děti jen paběrkovaly. A tak nosila poděděné klučičí oblečení a záviděla kamarádkám nové šaty.
Najednou, prakticky ze dne na den, se ocitla po boku šaramantního muže s vybranými způsoby, který měl moc i peníze a mohla mít, nač si jen vzpomněla. Ukazovala se s ním na večírcích v těch nejhezčích šatech šitých na míru, někdy si jen tak vyrazili třeba do Paříže – Richard nechal pro ni zavřít Lafayette, tak aby byla jedinou zákaznicí a klidně by jí koupil, co by chtěla. Líbila se jí ta pozornost, ale je nutné podotknout, že v takových chvílích se vnitřně necítila příliš dobře. S grácií dělal granda a ona mu nechtěla kazit radost, ale uvnitř věděla, že tohle není správné.
Nejlíp jí bylo, když trávili společné, klidné chvilky doma, u bazénu nebo procházkami po ostrově či po pláži. Příboj jim omýval bosé nohy a ona se ho ráda držela za ruku. To jí připadal jako milý a prostý muž, se kterým se cítila v bezpečí.
Občas mizel na pár dní. Za prací, jak říkal. Tehdy zůstávala sama a ta samota jí poskytovala dlouhé chvíle pro dotěrné myšlenky.
Večery obvykle trávila u zmíněného okna v ložnici a přemítala, kdo je vlastně Richard Roper. V ty okamžiky si uvědomovala, že ačkoli s ním žije a spí už dlouhé měsíce, vlastně ho vůbec nezná. Čím se živí? Kde vydělal takové jmění, že si může tohle všechno dovolit? A i když se snažila ujišťovat sebe samu, že je zkrátka výtečný obchodník, někde dole, až docela na dně věděla, že za tím musí být něco nepoctivého.
