Alamala

4.kapitola - Můj život- začátek života

Do školy jsem šel v sedmi. Měl jsem zlou učitelku. Neměla mě ani moje rodiče moc ráda. Byla to stará komunistka, rasistka, nenáviděla demokracii, židy a křesťany. Doma jsme si z ní dělali legraci, nebo o ní diskutovali. Často jsem byl svědkem debat mých rodičů s ní. Po celých pět let co jsem chodil k týhle učitelce jsem se s ní dohadoval. Někdy se uprostřed hodiny strhla diskuse o volbách našeho prezidenta, nebo prezidentky. Ona volila Zemana.
Zamykala mě ve třídě a já jsem pak utíkal oknem. Když si mě jednou všimla uklizečka co šla vynýst odpadky, zavřískla a utíkala za řiditelem školy. Nemyslím, že uhodnete, co jsem udělal. Chtěl jsem jít za panem řiditelem a obhájit se a diskutovat o tom s nim. Nejdříve jsem se pomalu vydal ke dveřím do kterých uklizečka vběhla. Zalomcoval jsem klikou, ale dveře nešly otevřít. Nevěděl jsem co dělat. Hlavním vchodem jsem se do školní budovy dostat nemohl, tak jsem se rozhlížet, kudy bych se dostal do školní budovy. Okno jsem za sebou zabouchnul. Obešel jsem celou školu, jestli někde není další vchod, ale otevřený. Vchody jsem našel dva, ale žádnej otevřenej. Obešel jsem školu ještě jednou a zahlídnul jsem otevřený okno. Bylo ale až ve druhym patře. Začal ksem vymýšlet, jak se k němu dostat. U školy jsme měli přistavenej přístřešek na kola a kontejnery. Byl otevřenej. Mezi podpěrnýma slopkama byla další tyč jako zábradlí a hmatatelnější ohraničení prostoru. Vylezl jsem na zábradlí. Teď už jsem dosáhl na okraj stříšky, ale jenom špičkama prstů. Pořádně jsem se chytil a vyhoupl jsem nohy na kontejner stojící hned za zábradlím. Byl jsem trochu zakloněnej, ale už se mi povedlo vylízt na stříšku. Na stříšku vedl okap a okno bypo hned vedle okapu. Chytil jsem ho a zkusil jím zakývat, ale nepohnul se. Opatrně jsem si stoupnul na první železný držátko připojující okap ke zdi školy. Okap se neprohnul ani dolů nezačala padat omítka, takže jsem dal druhou nohu na další železný držátko připojující okap ke zdi a stoupal dál. Když jsem se dostal na úroveň okna rychle jsem se chytil rámu otevřenýho okna. Přendal jsem bližší nohu na parapet.Chtěl jsem přenýst váhu a i druhou nohou se odlepit, jenže to nešlo. V jednu chvíli bych se nikde nedržel a moje váha by byla přesně uprostřed a v tu chvíli by mi obě ruce spadly a já bych se ocitl v úplnym stavu beztíže. Ale jenom na chvilinku. Pak bych spadl a padal bych. Kolem rukou by mi foukal vítr a kolem nohou taky a vyvolávalo by to ve mě pocit, že celý moje tělo, celá moje pokožka píská jako parní vlak. A u uší by mi pískalo hlasitěji tu samou píseň bez melodie co zní jako výkřik ve vychřici, jako když vítr hraje na hrdlo lahve od piva v parku. A já bych padal dolů a ještě níž. Asi hodinu nato by mě tam někdo našel. Vykřikl by a utíkal by pryč. Někdo by si ho všiml a on by bez dechu histericky křičel co se stalo. Ten druhej by se ho snažil uklidnit a snažil by se ujistit kde to je. Nakonec by zavolal sanitku. Sanitka by přijela. K mýmu mrtvýmu tělíčku by přiběhli záchranáři. Vzali by mě do náruče a někam odvezli. Zjistili by že mám zlámaná snad všechna žebra a nohy a ruce. Buďto bych byl mrtvej a oni by zavolali rodičům a já bych měl v dětské rakvi pohřeb a nebo bych musel býtcelý zbytek života na vozíčku a koukat se na svojí běhající a smějící se sestru a rodiče běhající a smějící se s ní a možná na dalšího sourozence a nakonec bych se utrápil k smrti.
Dolu jsem se vrátit nemohl a tak jsem vymýšlel jak přesně zkoordinuju svoje tělo. Chtěl jsem se co nejvíc odrazit, chytit se oběma rukama okna a nohy přehodit přes parapet a přes vystouplý rám a pal bych něco bleskově vymyslel. Vydech jsem a nadechl se. Obě nohy skrčil a co nejsilněji jsem se odrazil. Natáhnul jsem ruce a chtěl se chytit okna, ale udělal ksem to moc pomalu a okna jsem se chytit nestihnul. Zkusil ksem rychle vymrštit nohu nahoru aby se mi nohavicí zahákla o kliku, ale taky se mi to nepovedlo. Zakřičel jsem. Najednou jsem ucítil prudkou bolest na hlavě. Myslel jsem, že se mi roztrhne krk. Došlo mi  že mě někdo drží za vlasy. Prudkou změnou směru pohybu mýho těla jsem se rozhoupal. Narazil jsem do rohu školy. S novou vlnou sil vzbuzených bolestí jsem vymrštil obě ruce a chytil se okapu. Teď už úplně omráčenej jsem začal klouzat dolů. Obejmul jsem maminku, tatínka, sestřičku a ulehl jsem do postele. Pořádně jsem se přitulil k polštáři. Byl měkoučkej. Někdo na mě položil nadýchanou peřinu. Asi maminka. Se slastným pocitem jsem usnul a spal.