Tajemstvý Londýna

Část bez názvu 2

KAPITOLA 1

POZNÁNÍ

V samém srdci Londýna žila mladá žena s dvěmi dcerami. Starší sedmná ctiletá Zena. Byla menší postavy s hnědými vlasy a zelenýma očima. Milovala město, ale také přírodu, kde se cítila bezpečně. Měla rádá svou o rok mladší sestru Aixu. Aixa byla velmi podobná Zeně, hnědé vlasy, zelené oči, ale milovala více město než přírodu. Sestry se vždy dokázaly dohodnout a byly pořád spolu. Zena vždy mladší sestru chránila, obě svou matku milovaly a byly vděčné s jakou láskou se o ně starala, otce znaly velmi málo a i když se ptaly, matka o něm málo kdy mluvila.

Jednou se Zena s Aixou toulaly po večerním Londýně.

"Zeno, podívej...nezajdem do kina?" Řekla Aixa, chytla svou sestru za ruku a přitáhla jí k plakátu na němž byla žena s mužem, kteří se objímali.

"Zřejmně romantický film." Pomyslela si Zena a chtěla domů, věděla, že by o ně měla matka starost. Holky šly nakonec domů a rozhodly se, že do kina půjdou jindy.

V půli cesty měla Zena pocit, jako by je někdo sledoval. Začala být velmi nervózní a rozhlížela se, Aixa se chtěla zeptat, co se děje, když je někdo přepadl ze zadu. Zakryli jim ústa, aby nekřičely a snažili se je odtáhnout do postranní uličky. Obě se snažily urputně bránit. Zena měla obrovský strach o svou sestru, pomyslela i na nejhorší. Když se Aixe náhle podařilo vyprostit ze silného sevření, chtěla utéct, ale útočník jí chytil a srazil nebohou Aixu k zemi. To Zenu vyburcovalo, přivřela oči a myslela na to aby, svou sestru zachránila. Stisk náhle povolil a oba muži utekli, dívky zůstaly samy a nevěřily tomu, co se stalo.

"Musíme domů." Řekla Zena, která se rychle vzpamatovala, popadla svou sestru za ruku a utíkaly domů. Když dívky dorazily, Aixa pohlédla na svou sestru a zeptala se.

"Řeknem o tom mamce?"

"Jestli chceš do kina, tak ne." Odpověděla Zena a Aixa se nervózně usmála. Obě odešly do pokoje, kde si sedly na postel a povídaly si o tom, co se dneska stalo. Najednou kolem pokoje děvčat prošla jejich mamtka Lisa, která se zastavila ve dveřích a se zářivým úsměvem se zeptala.

"Jak jste se měly?"

"Fajn." Odpověděly svorně, jako by se nic nedělo. Maminka se na ně s klidem usmála a odešla do své ložnice.

"Zeno já nemůžu mamce lhát." Špitla Aixa,vstala z postele a chtěla jít za mamkou. Aixa už, už sahala po klice, ale Zena jí dostila a hrubě Aixu chytla za ruku.

"NIKAM NEPŮJDEŠ!!" Vykřikla Zena v myšlenkách, Aixa, pustila kliku a s klidem se na Zenu podívala.

"Vlastně máš pravdu, stejně už je pozdě, dobrou Zen." Zena povytáhla obočí a pustila sestře ruku. Aixa, kterou Zen pozorovala, přešla klidně k posteli a lehla si. Zena nic nechápala, pozorovala svou sestru, jak usíná a také se uložila ke spánku, ale tu noc nemohla spát, pořád přemýšlela o událostech dnešního dne.

Aixa vypadala, že spí spokojeně, ale opak byl pravdou. Zena se snažila usnout, zavřela oči a snažila se myslet na něco hezkého, ale stále se jí v mysli objevovali ti muži. Mezi muži se náhle objevila známá tvář jejího otce, kterého si matně pamatovaly jako děti, z matčina vyprávění a z fotografií. Otec si s ní a Aixou hrál na pláži. Měli velký míč, s kterým si hráli, občas jim spadl do moře, otec ho vždy přinesl a Zena se setrou se náramně bavily, když ho viděly v mokrých plavkách s obrázkem mickeymouse, protože si tatínek své zapoměl a jiné tam neměli. S touto krásnou vzpomínkou Zena usnula.