Fally Fally Falls [GF ff]

Lapače snů

4.7. 2:21

Prázdniny začínají hezky, milý deníčku...
Gigantickou bouřkou, psycho halucinacema a opilou mámou. Yayyyyyyy.
Ne, teď fakt.
Já musel být v minulém životě nějáký hrozivý kriminálník, protože tohle... Sakra... Co jsem komu udělal?! Dobře, začnu hezky od začátku, aby to dávalo smysl...
Zmínil jsem se někdy, že mám strach z bouří?... Od malička. Jsou takové... No... Já ani nevím. Nebudu to okecávat, nemám chuť... Prostě mě vzbudila bouřka někdy před druhou. Začal jsem panikařit a vyskočil jsem s vystřelovacím hákem z balkónu. Do té bouře. Bosky. Potom jsem měl halucinace takového velkého oka s křídly a když jsem dorazil konečně ke dveřím, no... Řekněme že všichni byli ozbrojení a mířili na mě... Jako bych už tak nebyl dost vystrašený.
Dostal jsem čaj a deku a sušenku a suché oblečení (donutil jsem strejdu Dippera, aby k mému pokoji šel se mnou... Musí si teď myslet, že jsem srabík...) no a potom se mamka šíleně pohádala se strýcem... Byla docela opilá, první to tak nevypadalo, ale potom jsem to nějak poznal. Ona ho vyloženě seřvala... Něco o tom, že mě dost nechrání a že jaktože tohle dovolil a že je to jeho barák a bla bla bla... Hrozně se mi teď třesou ruce. Je to příšerný pocit, když někdo seřve někoho kvuli vám. Jsem... Unavený... A pořád ještě docela traumatizovaný... Měl bych být v pokoji, ale tam už ani nepáchnu. Připomíná mi to to, co se stalo. Takže sedím na zemi v plně osvětlené chodbě, opírám se o své dveře a píšu do deníčku... Nevím, co budu dělat potom. Nejraději bych si lehnul a umřel. Ne, ne, to jsem nenapsal. Umřít nechci. Chtěl bych lidský kontakt. Ale za dospělákama rozhodně nejdu... Prostě... Prostě si tady lehnu a budu se snažit umřít. Jo, to zní jako plán.

Chlapec zavřel deníček a přitiskl si ho ke hrudi. Druhou rukou se přikryl chlupatou dekou a položil se na zem, za zády cítil dveře, takže se necítil zas tak nechráněný. Zadíval se dopředu, do chodby.

Byl to krátký zápis. Nenapsal tam hodně věcí... Třeba to, že má rozbité hodinky, že mu jediná plně střízlivá osoba tam, Dipper, řekl, že kdyby něco potřeboval, má to u něj, taky tam nepopsal dopodrobna svůj strach a ani si nezanadával na to, že se jeho máma opila, což by normálně určitě udělal... Neměl na to sílu ani náladu a třásly se mu ruce. Bylo pro něj teď hrozně obtížné na něco se soustředit a vůbec, psát...

A jak tak bezcílně civěl před sebe, unavený, ale nemající ani pomyšlení na zavření očí, všiml si, že z pod dveří naproti vychází světlo. Narovnal se a deka se seskládala k jeho nohám. Někdo další je v tuhle dobu vzhůru?... Pacifika, Dipper, Mabel i ty dvě její divné kamarádky byly dole, takže... Vendy? Vendula byla vzhůru o půl třetí v noci? Nebo to byl ještě někdo jiný, o kom nevěděl? Všechno bylo možné. Přesně, jak říkala ta prázdná kniha, kterou Alex dostal.

Kousek se odšoupnul a pootevřel své dveře, ale jenom na tu šířku, aby se tam vešel jeho deníček. Vsunul ho dovnitř, tiše je zabouchl a postavil se, deku nechal tak. Potom udělal tři kroky dopředu a nesměle zaťukal. Skoro okamžitě uslyšel hlas své sestřenice.

"Kdo tam?"

Opravdu nechtěl křičet zpátky, tak opatrně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř.

Vandin pokoj ho upoutal na první pohled. Všude tam visely desítky nádherných, různobarevnýcha lapačů snů, hlavně kolem velké postele s nebesy, některé i na stropě, který byl potažený něčím, co připomínalo síť.

Jeho sestřenice se posadila a podívala se na něj. Překvapeně povytáhla obočí, nevědomky pootevřela rty.

"Ty jsi vzhůru?" zeptala se.

Alex přikývl. Na tohle nebylo co říct.

"Tak pojď dál!" zaposkakovala Vanda na posteli. Překvapení nahradila radost, nebo... Něco jí podobné.