ŠKOLA ŽIVLŮ

1.

Ach jo, za týden začíná škola. Jako asi každý člověk v mém věku školu nenávidím. Prázdniny a víkendy jsou pro mě něco jako osvobození od věčného učení a domácích úkolů. Z přemýšlení mě vytrhla mamka, která mi přikázala, abych se šla podívat, jestli nepřišel nějaký dopis. Zvedla jsem se od stolu a šla jsem ke dveřím, kde jsme měli schránku. Byla tam triliarda (tedy přesněji sedm) dopisů pro mámu. Byl tam ale ještě jiný dopis. Vypadal jinak než ty ostatní. Na rozdíl od ostatních byl tenhle barevný a byl na něm erb. V tom erbu byly oheň, voda, země a vzduch. Otevřela jsem ho a přečetla jsem si jeho obsah:

Milá slečno Jacky Wilsonová, jednou za rok se vybírá dvacet dvanáctiletých dětí, aby přišly studovat na školu živlů a ty jsti jedna z nich. Dostav se prosím
1. 9. V osm hodin ráno na náměstí. Tam si vás vyzvedneme.

Škola živlů? Běžela jsem to ukázat mamce. Máma mi ale řekla: "Nikam nepojedeš!"
"Ale proč?"
"Jsou to nesmysly, Jacky."
"Nene!"
"Nepojedeš a tečka!"
Byla jsem strašně naštvaná a s dupáním jsem odešla do svého pokoje.

Je konec prázdnin. Zítra jdu do školy. Tedy ne do té školy živlů, ale do té normální školy. Do školy, která učí jen nějakou
k ničemu jsoucí matiku a češtinu. Nebyl den kdy bych se nesnažila přemluvit mamku abych do té školy mohla ale mamka furt že NE NE a NE. Pak jsem se rozhodla. Půjdu do  školy živlů tajně a na stole nechám mámě vzkaz. Takže jsem vyndala z šuplíku papír a napsala jsem na něj:

Ahoj mami já jedu do tý školy takže se vrátím na konci roku. Pa. Mám tě ráda.

Pak jsem si šla lehnout. Ráno jsem dala vzkaz na stůl. Pak jsem do mého velkého červeného batohu jsem si naházela vše potřebné, tedy oblečení a kartáček na zuby. Pak jsem roztřískala prasátko na peníze a zjistila jsem, že tam mám dohromady skoro dva tisíce. Ale to není nic divného, když si to spořím už od první třídy, a teď jsem v sedmé. Tedy byla bych. Když jsem se zabalila, pečlivě jsem zamkla a běžela jsem na náměstí. Bylo sedm. Tu hodinu jsem strávila v papírnictví. Prohlížela jsem si zboží. V osm hodin se na náměstí objevil zástup. Všichni zájemci o studium přišli s rodiči. Jen já jsem tu nikoho neměla. Byla jsem tu sama.