Já to slyšel

Začít od začátku
                                    

Pan Barton, má noční hlídku."
„Hlídku? Jsem tu snad vězeň?" Zeptala se s obavami.
„Ne, slečno, boji se, žé by jste odešla. Bez rozloučení."
„Aha." Vstala a vešla do šatny. Vzala si první mikinu co našla a přetáhla si ji před hlavu. Když jsi mikinu přitahovala přes boky uviděla potisk a sama pro sebe se usmála, obula si černé běžecké botasky a vlasy si svázala gumičkou co našla na poličce v šatníku do culíku.

Vyšla z pokoje a šla za zvukem hrající televize.
Clint ležel rozvaleny na pohovce a tiše pochrupoval.
„To je tedy hlídač." Pronesla potichu a vydala se na bar, který zahlédla ve světle televize. Nalila si trošičku whisky a upila si trošičku že sklenky. Pohledem zavadila o výhled z věže.
Položila sklenku na bar a rozešla se k výtahu.

Jen co do něho nastoupila a stiskla přízemí se ozval Jarvis.
„Slečno-"
„Jdu se jen projít, Jarvisi, jen projít. Vrátím se."
„Bylo by lepší kdybych vzbudil, pana Starka."
„Nebylo, stejně by mi v tom nezabránil."




Procházela se několik hodin městem, až ji nohy zanesli do centrál parku. Slunce už pomalu vycházelo a v parku se objevovali první běžci. Sedla si na svoje místo, tedy na vyvýšenou skalku a pozorovala východ slunce.
„No není to naše reportérka?" Ozvalo se pod ní. Podívala se dolů a tam stál Stevenův přítel Sam.
„Nikdy jsem neřekla, že jsem reportérka."
„Pravda." Opět za ni vyšplhal a posadil se
vedle ní.
„Co se oficiálně představit? Jsem Sam."
„Mellanie."
„Takže Mellanie, co tě sem dnes přivádí?"
„Ani vlastně nevím, mám tohle místo ráda."
„To znám. Není lehké se vrátit po misi jen tak do starých kolejí."
„Steve ti to řekl." Řekla s pohledem na své ruce.
„Jsme přátelé a většinou mi říká všechno. Děj tomu čas, bude to zase v pohodě a dám ti jednu dobrou radu."
„Tu si ráda poslechnu."
„Neodháněj od sebe své přátele, záleží jim na tobě a chtějí ti pomoct, i když ti občas polezou na nervy, myslí to dobře."
„Jsi snad psycholog?"
„Jak to vezmeš, vedu poradnu pro vojenské veterány. Takový sezení, povídáme si tam a tak. Občas se druhý potřebují svěřit."
„A taky tam chodí, aby mohl balit recepční, jak ze se to jmenuje? Amanda?" Ozvalo se pod nimi.
Mellanie se podívala na Sama.
„Bonzáku."
„Já jsem nic neudělal."
„Takže si mu nenapsal zprávu, když si mě viděl z cesty?"
„No...Já-" Začal Sám koktat. Steve se dole zasmál.
„Rozmyslí si co řekneš. Ona stejně už zná pravdu." Poklepal si na spánek.
„Nechtěl jsem aby o tebe měl strach, je to snad těžký pochopit?"
„Ne." odpověděla mu a pak se podívala na Stevena a natáhla k němu ruce.

„Pomoz mi dolů. Ten bok mě bolí jak čert." Seskočila a on ji jemně chytil a postavil na zem.

„Děkuji."

„Co by si beze mě dělala."

„Zůstala tam trčet se Samem."

„Hele, já to slyšel." Stev se pobaveně podíval nahoru.

„Díky, Same, za pomoct."

„Není zač, kámo." Zasalutoval Sam, seskočil a rozběhl se po chodníku pryč. Steve ho sledoval, dokud byl na dohled a pak se podíval na ni.

„To byla dlouhá procházka."

„Potřebovala jsem si pročistit hlavu."

„Mimochodem, pěkná mikina." Ukázal na potisk její mikiny.

„Myslím, že Pepper chtěla Tonyho trošku popíchnout." Podívala se na znak Kapitána Ameriky. Stev se usmál.

„Taky si myslím, sluší ti."

„Děkuji." Po krátkém tichu se ozval.

„Měli bychom se vrátit o Stark Toweru."

„Klidně, běž. Já se jdu ještě projít." Otočila se a vydala se po trávě k chodníku. Za chvíli ji doběhl.

Amerika (Avengers FF) ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat