Návštěva [one piece - yaoi]

Návštěva

Prázdnota. Tma. To bylo vše. Jen to stísněné ticho vlhké cely přišlo Krokodýlovi odporné. Všechno tu vlastně bylo odporné. Impel down – při těchto slovech si představíte to hrozné vězení, ono to ale bylo ještě horší. Stokrát horší, než vaše nejhorší představy. Okovy z kairouseki, mříže z kairouseki, plesnivé stěny z hrubého kamene, zatuchlý kavalec a holá studená podlaha, otrhané smradlavé vězeňské oblečení a prošlapané boty, všelijaké jídlo, pokud byl váš pohled optimistický a vůbec jste to za jídlo považovali. Dozorčí na vás shlíželi odpornými pohledy a z patra, jakoby snad oni byli něco víc. Jakoby snad oni chápali vaše přesvědčení a názor na to, proč tu máte, nebo nemáte být. To bylo absurdní. Hlavní myšlenka pirátství byla přeci úplná svoboda.

Pravda, Krokodýl chápal, že se zas tak striktně oné myšlenky nedržel. Ale tohle bylo na jeho osobu už moc. Nejhorší ze všeho bylo to prostředí, ve kterém byl nucen být. Málo prostoru, vlhko a tma – přesný opak něčeho, co uživatel suna suna no mi potřeboval. Tím pádem z něj sílu nevysávala pouze pouta, ale také cela sama o sobě. Nebylo tu co dělat. Neměl ani svůj doutník. Frustrující. Naprosto frustrující a vyčerpávající. Často měl pocit, že to tu už nevydrží. Párkrát dokonce začal vyvádět, než přišel dozorce a dost hrubě jej uzemnil. Bublala a kynula v něm neskutečně obrovská nenávist a touha po odplatě. Stačilo by tak málo, TAK málo a nezbylo by z nich nic, než prach. Šedý bezcenný prach, na který by se s radostí vymočil.

Dnešní den se však od ostatních jednotvárných lišil. Krokodýl už přestal vnímat čas a kdyby nezvonili na výdej jídla, neuvědomoval by si ani, že se jeden den přelévá v den další. Skoro nespal, pod očima měl černé kruhy a z malého přídělu jídla a nedostatku pohybu i značně ztratil svalový objem. Ramena mu poklesla pod tíhou utrpení a tak ubíjející jednotvárnosti a hák se zdál zašlý nedostatkem leštění.

     Někdy mezi ranním a večerním přídělem jej vyrušilo z myšlenek o pomstě pár ran na mříže doprovázených hrubým hlasem dozorce: „ Hele váženej pane! Vstávat, pohyb!" Oslovil jej ironicky, než po chvilce, kde se stihl uchechtnout, pokračoval: „ Vaše výsost má dneska šťastnej den..." Pohlédl do úzkých panenek vězně, který se došoural k mříži a oznámil důležitě: „ Návštěva!"

Nad tím se vzdáleně skelný pohled Krokodýla vytratil a nahradil jej výraz čirého úžasu: „ Kdo?" Zeptal se jen. Existovala jediná osoba, kterou si nepřal vidět víc. Bez ní strádal. Nemohl se ovládnout a na jeho strhané tváři se objevil vítězný škleb. Musel mít pravdu. Nikdo jiný by jej nepřišel navštívit. „ Nechaj se překvapit vašnosti, a teď mlčet a hybaj!" Nechal se ochotně odvést do místnost určené pro návštevy. Srdce mu bušilo, nikdo jej ještě nepřišel navštívit a on si tak přál vidět tvář někoho dalšího, než jen sebe v odlesku svého háku a odporného dozorce. Když vešel dovnitř, dozorce za ním zabouchl dveře a tak se octl v místnosti sám , jen s onou osobou.

Neznámý k němu seděl zády ve vysoké židli tak, že nebylo poznat, o koho se jedná. Dokud nepromluvil: „ Hmmm... Konečně mám možnost se s tebou setkat..." Promluvil hluboký hlas, ale zdaleka ne tak hluboký jako byl Krokodýlův. Ještě dodal: „ ... Krokoušku..." To už zmíněný poznal, o koho se jedná a jeho srdce naplnila nesmírná radost, ikdyž to navenek skoro nebylo znát. Byl to on, jeho stupidní ptačí mozek, na kterého myslel asi tak stejnou měrou jako na pomstu. Nemohl se dočkat, až jej zase uvidí, ikdyž spíš jen doufal, že se to povede. To už se Doflamingo otočil ve vysoké židli, prudce se zvedl a dvěma dlouhými kroky překonal malou místnost, než stanul přímo před ještěrem. „ Že ti to trvalo Doflamingo... „ zasyčel Krokodýl, než se bez dalších okolků vrhnul druhému kolem krku a sevřel jej v drtivém objetí.

Plameňák si na nic nehrál a objetí zoufale opětoval. „ Promiň, promiň že jdu tak pozdě... Dřív to nešlo, vláda mě držela v šachu a neměl jsem jinou možnost, než čekat." Krokodýl jen zavrtěl hlavou. „ To je už jedno, hlavně že jsi tu..." Uniklo tiše z ještěrových úst. „ Myslel jsem, že se tu zblázním...." Dodal ještě, než se pomalu odtáhl, jen, aby byla jeho tvář, nyní o poznání šťastnější, uchopena ve slabém sevření flamingovy dlaně. „ Co se to s tebou stalo...  Můj Krokoušku... Co ti to udělali..." Řekl lítostivě, než jemně pozvedl Krokodýlovu bradu, aby jejich rty spojil ve váhavém polibku. Ona nejistota padla na Krokodýla jako nic jiného. Doflamingo si nebyl jistý, co si může dovolit, nad tím jeho srdce trochu pokleslo. Proto polibek s jistotou pomalu prohloubil a brzy byli na sebe natisknutí jako kdysi dávno poprvé v Lougetownu onoho osudného dne. Nikdy na něj nezapomene, na onen den. Lidstvo vstoupilo do nového věku pirátů a oni našli jeden druhého pod zraky duše pirátského krále.  A teď byl tady. Kompletně bezmocný, zmrzačený a naprosto k ničemu. Byla to neskutečná ironie, jak slabý se cítil tentokrát. Dříve měl sen stejný, jako většina mladých pirátů. Ale to bylo, než potkal Bělovouse. Od té doby ho hnal jen jeden pocit: pomsta. A to se nezměnilo ani teď.

To už nevyšli s dechem a byli nuceni se jeden od druhého odtáhnout. Nestačili se pořadně ani znova obejmout, když uslyšeli hrubé zabouchání na dveře: „ Dvě minuty!" Ozval se tlumeně hlas dozorčího.  „ Musím jít Krokoušku... Opatruj se a vydrž to ještě chvíli." Loučil se smutně Doflamingo a posadil si své sluneční brýle na čelo, aby odhalil smutné jasně modré oči, načež se jeho pohled střetl s Krokodýlovým, stejně smutným. Dlaň na ještěrové tváři si jej přitáhla blíž, že se dotýkali nosy, než dodal tiše, snad ze strachu, aby to nikdo jiný neslyšel: „ Miluju tě." Chvíli trvalo, než to všechno Krokodýl ztrávil, ale jakmile se mu to povedlo, přiložil svou jedinou dlaň na tu na své tváři, zavřel oči a povzdechl si, než odpověděl stejně tiše: „ I já tebe, ptačí mozku..."

Neochotně se od sebe odtáhli, když uslyšeli cvaknutí zámku, dozorcovy težké kroky a hrubý hlas: „ Tak pojď, tvoje výsosti. Konec pohádky!" Krokodýl se s hřejivým pocitem v srdci otočil a bez dalšího slova či pohledu vyšel z místnosti ven a nechal si nasadit okovy. Už to nebude tak dlouho, než jej dostane flamingo ven. A tahle návštěva pro něj znamenala víc, než cokoliv jiného. Znamenala naději. S úsměvem se natáhl na prašivý kavalec a zavřel oči, jen aby před sebou uviděl ty jasně modré flamingovy.