Guardian Angel [Larry]

Chapter 20

„Já nevím,“ odpověděl jsem mu, vytrhl mu růži z ruky a šel se posadit na postel. „Byl jsi zlý,“ pokračoval jsem dál a přičichl ke květu.

„Já vím,“ řekl sklesle a sedl si vedle mě. „Já ti říkal, že nejsem žádná výhra,“ mluvil dál a já se mu opřel o hruď. Objal mě pažemi a vtisknul mi polibek do vlasů. „Pořád jen říkám, jak nedovolím nikomu, aby ti ublížil, a pak to sám dělám. Nesnáším se za to,“ pokračoval.

„Ty mi neubližuješ,“ zamumlal jsem mu do trika.

„Ale ano. V jednom kuse ti ubližuju, i když nechci a mrzí mě to. Víš, pořád se bojíš, že se s tebou rozejdu, ale možná by ses měl co nejdřív rozejít ty se mnou. Já to nedokážu. Na to tě až moc miluju, ale ty bys měl, abych ti už nezpůsoboval další bolest,“ navrhnul a mě málem klepla pepka.

„Nikdy! Nic mi nezpůsobuješ, kromě nekonečného pocitu štěstí a lásky, takže zapomeň!“ vyvlékl jsem se z jeho objetí a kouknul na něj. „Já… já se ti taky musím omluvit,“ řekl jsem a Louis jen vytřeštil oči.

„Za co?“ zeptal se překvapeně.

„Že jsem tě praštil. Mrzí mě to,“ odpověděl jsem mu a on se jen malinko zasmál, ale ten nešťastný výraz ve tváři mu zůstával.

„Neomlouvej se. Měl jsi na to právo. Já se chovám jako kretén. Vím, že za to letadlo ani za ten pokoj ty nemůžeš. Děláš svou práci. To jen já teď zapomínám oddělovat soukromý život od toho pracovního. Já jen… kdybychom měli jeden pokoj, tak by z toho vytěžili všichni něco. Studia by platili o pokoj méně, hotel by měl o prázdný pokoj více a já bych měl svého přítele u sebe,“ vymýšlel ve srandě.

„Miluju tě,“ řekl jsem mu na to a políbil ho.

„Znamená to, že mi odpouštíš?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Znamená to, že tě miluju a nikdy jsem se na tebe nezlobil,“ vstal jsem a vložil růži do vázy. Louis ke mně došel, zezadu mě objal a začal má záda obdarovávat polibky.

„Miluju tě,“ vyslovil mezi pusinkováním. „Už nikdy se s tebou nechci hádat, lásko. Nikdy!“ pokračoval šeptem a já se otočil a obmotal mu ruce kolem krku.

„Víš, že se ti to stejně nemůže nikdy splnit, tak si to radši nepřej, ať z toho pak nejsi zase zklamaný,“ řekl jsem mu a políbil ho na čelo.

„Proč? Ty se snad se mnou chceš hádat?“ zeptal se zmateně.

„Nechci! Samozřejmě, že nechci. Jen vím, že se takové věci stávají a nepřeju si, aby sis to pak dával všechno za vinu jako teď,“ odpověděl jsem a on se usmál a zabořil mi hlavu do hrudi. Začal až moc zhluboka nasávat mou vůni, což nebylo vůbec dobré po tom všem, co se stalo, takže jsem ho raději jemně odsunul a šel si obléknout pracovní košili místo trika.

„Bude to peklo, ale slibuju ti, že se vynasnažím nemyslet na sex pokaždé, co tě spatřím,“ řekl odhodlaně, i když to znělo spíš poraženě a dopadl na postel.

„Tak s tím peklem s tebou souhlasím,“ zasmál jsem se a šel si k zrcadlu přegelovat vlasy.

„Že ty jsi mě teď ty dvě noci připravoval na to, co přijde. Že mám pravdu?“ napadlo ho náhle a začal se vyptávat.

„Ani ne tebe, jako spíš sebe,“ krátce jsem na něj kouknul a potom se zahleděl do země.

„Vždyť ke mně můžeš kdykoliv přijít, lásko. Já nesdílím pokoj s nějakou namydlenou nádherou, co používá nejméně deset přípravků s různými vůněmi,“ smál se, když nasál směsici parfémů visících ve vzduchu.